Otázka z minulého týdne:Na co se "v nebi", kromě věčnosti, můžeme těšit ? (5)..............................................................................
Při čtení slov proroka Izaiáše je dobré si připomenout dobu, ve které píše proroctví, která dostává od Hospodina. Ten, kdo měl pole a pěstoval na něm obilí, neměl nikdy jistotu, že sklidí úrodu. Často se stávalo, že do země vtrhlo cizí vojsko, které ukradlo vše, na co přišlo a to co zbylo, často lehlo popelem.
Právě v tomto kontextu vynikne Boží zaslíbení:
"Vystavějí domy a usadí se v nich,
vysázejí vinice a budou jíst jejich plody.
Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný,
nebudou sázet, aby z toho jedl jiný.
Dny mého lidu budou jako dny stromu.
Co svýma rukama vytvoří,
to moji vyvolení sami spotřebují..." (Izaiáš 65,21-22)
Dnes nás sice nenapadají cizí vojska, ale i my se můžeme setkat s tím, že někdo jiný sklízí tam, kde jsme my sadili a pěstovali. Pokud se podíváte trochu okolo sebe, určitě najdete dům, ve kterém nebydlí ten, kdo ho stavěl.
Jarda už nebyl nejmladší, když se oženil. Několik let strávil na montážích v zahraničí. S Janou, svou ženou, se nastěhovali do bytu, který dostal od svého zaměstnavatele. Jana ale toužila po tom, aby měli svůj dům. Tak se po čase pustili do stavby a během tří let byl dům hotov. Dokonce bez půjček a dluhů, protože Jarda nikdy moc neutrácel a tak měl naspořeno z doby, kdy jezdil na montáže.
Několik měsíců po kolaudaci a přestěhování do nového postihla Jardu mozková příhoda. Dostal se do nemocnice, kde mu sice zachránili život, ale zůstal ochrnutý na půl těla. Jana prohlásila, že s kriplem žít nebude a nechala svého muže umístit do domova důchodců. Rozvést se nenechala, protože pak by přišla o dům, po kterém tak toužila...
Podobných příběhů, kdy sklízí ten, kdo nezasel, je spousta. Možná právě proto nám Bůh nabízí život ve společnosti, kde se nic takového nestane. V jeho království bude platit zásada: "Kdo nepracuje, ať nejí!"
Z toho, co zapsal Izaiáš je také zřejmé, že Boží království nebude místem, kde "pečení holuby lítají do huby". Nebe není pro lenochy. I tam bude práce. Bude to ale práce, která bude mít smysl.
Mnohokrát jsem musel dělat něco, u čeho jsem pochyboval, že to má nějaký smysl. Proto se v Božím království těším nejen na to, že se dočkám výsledků své práce, ale i na to, že tam po mně nikdo nebude chtít nic nesmyslného.
Otázka na příští týden:
Na co se "v nebi", kromě věčnosti, můžeme těšit ? (6)
