„Ovenka“ je babička, které bude za pár dnů už čtyřiadevadesát roků. Hlava jí slouží, a i když už sama nikam nedojde, je stále plná optimismu a život s ní je často hodně veselý.
Ovenka má ráda sladké. Kdyby mohla, nic jiného by nejedla. Pamatuji na situaci, kdy jí jedna její mladá známá domlouvala, že by měla jíst zdravě. Babička ji odpálkovala pěkně od plic: „Jestli se s tou tvojí stravou dožiješ devadesáti, tak pak za mnou dojdi a popovídáme si o tom!“
Na snídani máme většinou kaši. Vločkovou, kukuřičnou, pohankovou, rýžovou či jáhlovou. Všechny, pokud jsou sladké, jí chutnají. Dostane k nim také pár kousků ovoce – jablko, borůvky, hrozny, banány, kiwi či hrušky – vždycky to, co máme právě doma.
Jednou týdně ale snídáme granolu. Ta jí chutná asi ze všeho nejvíce. Dlouho si ale nemohla zapamatovat, jak se to jídlo jmenuje, protože nová slova už její paměť nepobírá moc snadno.
Její pokoj je vedle kuchyně. Ráda telefonuje a protože špatně slyší, mluví tak hlasitě, že si její dialogy mohou často vychutnat i naši sousedi. Jednou dopoledne jsem zrovna něco vařil, když Ovence zvonil mobil. Zvonění už neslyší a tak jsem přijal hovor a mobil jí podal.
Volala jí kamarádka. Nejdříve se bavily o počasí, pak přešly na jídlo. Ovenka se začala rozplývat nad tím, jak vynikající měla snídani. „A co jsi měla“, ptala se kamarádka. Ovenka chvíli vzpomínala, jak se to její oblíbené jídlo jmenuje, a pak z ní najednou vypadlo: „Bohunka mi nasypala granule!“
V té chvíli jsem začal prskat smíchy, protože jsem si představoval, jak se na druhém „konci“ tváří Ovenčina kámoška. Mají totiž doma pejska, kterému také do misky sypou granule.
Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo: „Nespletla ses? Opravdu ti dcera dává k snídani granule?“ Ovenka znovu opakovala, že měla skutečně granule a začala popisovat, jak její dcera míchá vločky, ovoce, ořechy, rozinky a med a pak tu směs zapéká ve troubě. Z mobilu se ozvalo: „Jo, ty myslíš granolu! Já už se lekla, že ti mladí koupili granule pro psy!“
Dnes se tomu smějeme. Mně ale v té chvíli došlo, co by se asi stalo, kdyby u nás byla zrovna kontrola ze „sociálky“ a Ovenka by jí tvrdila, že jí dcera dává ke snídani granule. Pokud bychom narazili na úřednici, která má ráda senzace, možná už by s námi Ovenka nebydlela.
Spousta lidí má obavy ze soužití se starými lidmi. Ne vždy je to snadné, ale pokud máte dobré vztahy a smysl pro humor, tak se toho nebojte. Zažijete situace, kdy vám smíchy potečou slzy z očí a možná vás pak bude bolet i břicho. Ne z těch granulí, ale od smíchu.
