I dnes chceme společně sledovat osudy Noeho a jeho rodiny. Na Boží příkaz postavili obrovský koráb, který jim zachránil život, když na Zemi propukla celosvětová potopa. Vody bylo tolik, že pod její hladinou nakonec skončily i nejvyšší kopce.
Minule jsme Noeho opustili ve chvíli, kdy vypustil z korábu holubici a ta se už nevrátila. Všem v lodi bylo jasné, že konečně našla místo, kde mohla zahnízdit. Holubice je od té doby symbolem míru, pokoje a naděje.
Dnes se podíváme na další symbol, který má lidstvu připomínat Boží slib, že globální potopa už svět nikdy nepostihne. Hospodin ho dává krátce poté, co Noe s rodinou konečně po roce opustili archu: "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.
Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí... Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Genesis 9,8-16)
Obyčejná duha na obloze je neobyčejným důkazem toho, že Bůh splnil a také nadále plní slib, který dal. Celosvětová potopa se od té doby už nikdy neopakovala. Mnozí lidé dnes dokonce zpochybňují i samotnou potopu. Tvrdí, že něco takového nebylo a není možné.
Rodiče mne naučili číst Bibli už v mém dětství. Příběh o potopě světa jsem slýchal už jako dítě a když jsem se v pěti letech naučil číst, tak jsem si ho pak mohl přečíst i sám. Díky tomu pro mne duha byla vždy symbolem platnosti Božích slibů. Ani dnes pro mne duha není jen fyzikálním jevem. Stále mi připomíná to, co Bůh slíbil lidem, kteří sice stáli na pevné zemi, ale díky ročnímu pobytu na lodi měli stále ještě pocit, že se jim zem houpá pod nohama.
Když jsem v roce 1997 poprvé zažil velké záplavy, najednou mi došlo, co asi prožívali ti, kteří přežili potopu. A také jsem pochopil, jak důležitým symbolem je každá duha, která se objeví na obloze. Pro toho, kdo věří Bibli, je novým ujištěním, že Bůh má vše ve svých rukou. Dokonce i můj život. Ten časný, stejně jako ten věčný.
Obdivuji Boha, jak dokáže z obyčejného fyzikálního jevu udělat symbol, který je vlastně evangeliem - radostnou zprávou o tom, že má stále dění na naší planetě ve svých rukou. Dokázal zachránit rodinu Noeho před vodami celosvětové potopy. Celý rok chránil jejich archu před nárazem do skály. Když pak mohli konečně vystoupit na pevnou zem, uzavírá s nimi Bůh smlouvu, která platí i dnes. Důkazem její platnosti je každá duha na obloze.
Apoštol Pavel napsal: "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i navěky." (Židům 13,8) Pro toho, kdo bere Bibli vážně, může být důkazem Boží moci a neměnnosti i duha na obloze.
Až ji zase uvidíš, zkus o tom přemýšlet. Je dobré mít v životě něco pevného, o co se můžeš opřít, když máš pocit, že ti chybí pevná půda pod nohama. Ještě lepší je mít někoho, kdo tě podrží vždy, když to bude potřeba.
