Ejhle – člověk.

        Jak to bylo na počátku života na naší planetě? To je otázka, kterou si lidé kladou už tisíce let. Je to něco, co nás zajímá. Odpověď je totiž důležitá i v hledání smyslu naší existence. Nejen jedinců, ale i celého lidstva.

        Předchozí kapitola končila prostým konstatováním, kterým začíná celá Bible: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná, a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží."⁽¹⁾ Je zvláštní, že se biblický text vůbec nepokouší určit datum, kdy Bůh stvořil naši planetu. Jen konstatuje, že na ní nebyly podmínky pro život.

        Pak nastal čas, kdy Bůh začal na naší planetě připravovat ideální podmínky pro život člověka, který měl obohatit již tak pestrou plejádu bytostí, které obývají vesmír. Stvořitel není žádný troškař a když něco dělá, tak to dělá poctivě, kvalitně a dobře. Navíc, když je třeba, jde vše ráz na ráz. Život na naší zemi stvořil během šesti dnů.

        První den musí Tvůrce odstranit základní problém – vše zahalující tmu. Jak to udělá? Zní to prostě: I řekl Bůh: "Buď světlo!"⁽²⁾ Autor knihy Genesis, první části Bible, pak konstatuje: "A bylo světlo".⁽²⁾

        Druhý den Stvořitel udělá pořádek s vodou. Bůh opět promluví: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"⁽³⁾ Vzniká "nebe", kterému my dnes říkáme "atmosféra". Obal planety, který má přesné složení a poměr dusíku, kyslíku a dalších prvků. Toto složení je důležité nejen pro budoucí živé tvory, ale také jako ochrana povrchu planety před kosmickým zářením.

        Třetí den Bůh promlouvá dvakrát. Poprvé přikazuje: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!"⁽⁴⁾ Vznikla suchá zem, která byla obklopena mořem. Je ale pustá, stejně jako byla na začátku Stvořitelovy práce celá planetě. Proto třetí den zaznívá Boží hlas ještě podruhé: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!"⁽⁵⁾ Autor této zprávy opět konstatuje: "A stalo se tak."⁽⁵⁾

        Čtvrtý den můžeme na naší zemi zažít něco, co ještě včera nebylo možné. Přichází Stvořitel a přikazuje: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí."⁽⁶⁾ A protože Bible ve zprávě o stvoření nevysvětluje, ale jen konstatuje, tak dodnes nevíme, jak jsou tato slova myšlena. Dal ten den Tvůrce naší planetě přesné místo na oběžné dráze Slunce? Nebo se přes noc vyčistila obloha natolik, že už přes mraky nebylo vidět jen světlo, ale bylo možné spatřit krásu noční oblohy a také sluneční kotouč? Na tuto otázku nám Bible odpověď nedává.

        Pátý den promlouvá Boží hlas znovu. Ozvalo se: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"⁽⁷⁾ Najednou je slyšet nádherný ptačí zpěv a také zvuky, které pod vodou dokážou vydávat třeba velryby. Oblohu i moře jsou plná hejn ptáků a živočichů, které stvořilo slovo Tvůrce.

        Šestý den začíná podobně, jako ty předchozí. Opět je slyšet slovo Tvůrce: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!"⁽⁸⁾  Stalo se a Bůh, podobně jako třetí den, promlouvá ještě jednou: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." ⁽⁹⁾ 

        Autor biblické zprávy dodá: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil."⁽¹⁰⁾ Stvořitel dává život nové bytosti, která se měla připojit k zástupu "nebešťanů". Člověk, hebrejsky Adam, jak tuto bytost Bible nazývá, se stává korunou stvoření na planetě zemi.

        Člověk se ale od ostatního pozemského stvoření liší. Život mu není dán Božím slovem. Jeho počátek popisuje druhá zpráva o stvoření, kterou můžeme číst v knize Genesis o kapitolu dál: "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem."⁽¹¹⁾ 

        Stvořitel každý večer hodnotí výsledek své tvůrčí práce. Vždy může konstatovat, že je spokojen s tím, co vzniklo. Je spokojený i šestý den, kdy tvoří člověka: "Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré."⁽¹²⁾ 

        První lidé, které vymodelovala ruka Tvůrce, a kterým dal život "dech života", propůjčený Bohem, od svého Stvořitele slyší zvláštní pověření a také požehnání: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."⁽¹³⁾ 

        Podle evoluce potřebovala náhoda na vznik života na naší planetě dlouhý čas. Podle zastánců evoluce probíhal vznik života miliardy let formou "pokus a omyl". Vznikaly a zanikaly miliardy různých forem života. Den za dnem, rok za rokem, miliarda let za ...

        Biblická zpráva říká, že Stvořitel to vše zvládl během šesti dnů. Za šest dnů stihl připravit dokonalé životní prostředí, do kterého pak "zasadil" korunu své tvůrčí práce – člověka.

        Izraelský král David napsal svému Tvůrci tisíc let před Kristem následující vyznání:
"Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
   v životě mé matky jsi mě utkal.
Tobě vzdávám chválu za činy,
   jež budí bázeň:
podivuhodně jsem utvořen,
   obdivuhodné jsou tvé skutky,
   toho jsem si plně vědom.
Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí,
   když jsem byl v skrytosti tvořen
   a hněten v nejhlubších útrobách země.
Tvé oči mě viděly v zárodku,
   všechno bylo zapsáno v tvé knize:
   dny tak, jak se vytvářely,
   dřív než jediný z nich nastal.
Jak si vážím divů, které konáš, Bože!
Nesmírný je jejich počet,
   sčetl bych je, ale je jich víc než písku." ⁽¹⁴⁾

        Ejhle, člověk. Podle jedněch by měl svůj původ hledat v zoologické zahradě, podle druhých v zahradě rajské. Mně osobně se víc libí v té rajské.

_____________________

⁽¹⁾Genesis 1,1-2; ⁽²⁾Gen 1,3; ⁽³⁾Gen 1,6; ⁽⁴⁾Gen 1,9; ⁽⁵⁾ Gen 1,11;  ⁽⁶⁾Gen 1,14-15; ⁽⁷⁾Gen 1,20; ⁽⁸⁾Gen 1,24; ⁽⁹⁾Gen 1,26; ⁽¹⁰⁾Gen 1,27; ⁽¹¹⁾Gen 2,7; ⁽¹²⁾Gen 1,31; ⁽¹³⁾Gen 1,28; ⁽¹⁴⁾Žalm 139,13-18