„Důvěřuj, ale prověřuj“, praví stará lidová moudrost. Je příjemné vědět, že mám někoho, komu mohu plně a také bez obav důvěřovat. Je mi líto těch, kteří nikoho takového nemají.
Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme. (Daniel 3,16-18)
Daniel popisuje příběh tří přátel. Ocitli se ve velkém nebezpečí. Nebúkadnesar nechal postavit zlatou sochu, která nejspíš znázorňovala právě jeho. Pak svolal všechny významné lidi a požadoval, aby se soše klaněli, jako by to byl jejich bůh.
Tři Židé s tím mají problém. Nikdy se neklaněli sochám, protože je to v rozporu s jejich vírou. Král jim radí, aby využili nabídnutou šanci, protože jinak skončí v peci. Očekává, že je přinutí vzdát se izraelského Boha, ale to se mýlí.
Odpověď těch tří se mi líbí. Vyplývá z ní, že jejich víra v Boha není závislá na tom, zda je Stvořitel zachrání. Je to jiná víra, než s jakou se často setkávám. Víra tří kamarádů stojí na důvěře v Boha, která není podmíněna jeho jednáním.
Všichni potřebujeme někomu důvěřovat. Máme strach, že ti druzí naši důvěru zneužijí, protože jsme to už zažili. Přesto se o to pokoušíme znovu, protože bez důvěry je život o ničem. Ti tři důvěřovali Bohu a já se dnes k nim chci přidat.
Bože, vím, že mne máš rád. Díky, že na mne nespěcháš. Díky, že mi každý den pomáháš posilovat mou důvěru v Tebe.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Vzpomínky na budoucnost ...
