Dnes večer se po roce zase rozzáří všechny hřbitovy v naší zemi. Kalendáře nám připomínají, že dnes je "Památka zesnulých", lidově "Dušičky". V uplynulých dnech byl na hřbitovech nebývalý ruch. Lidé čistili hroby, leštili náhrobky a chystali květinovou výzdobu...
Nedávno jsem se ptal kamaráda, kdy naposledy navštívil rodiče. "Já už ani nevím," odpověděl, "nemám čas!" Přitom před chvílí se chlubil, že byl s fanoušky Baníku na Spartě a právě se chystal letadlem do Londýna na Ligu mistrů...
Spousta lidí dnes bude plakat nad hroby svých blízkých, kteří už nežijí. Někteří z nich budou znovu prosit zesnulého o odpuštění, na které si neudělali čas, dokud ještě žil. Další si uvědomí, že u toho hrobu stojí jen proto, že by ho sousedi pomluvili, kdyby nepostál a nezapálil svíčku.
Většina Čechů prohlašuje, že jsou ateisty a na nějaký posmrtný život nevěří. Tak proč ten dnešní den raději nevěnovat těm živým? Proč nezajet na návštěvu rodičů, dokud je ještě máme? A pokud bydlí daleko, tak zvednout telefon a zavolat jim, že jsme rádi, že je stále ještě máme?
Možná s nimi nemluvíme, protože... Dnes je ideální čas začít mluvit. Až umřou, pak už si s nimi nikdy nepromluvíme. Pak už nám zbude jen ta svíčka na hrobě a výčitky, že jsme to nezvládli.
Zkusme dnes navštívit někoho, kdo by nám chyběl, kdyby ho ukryl hrob. Zavolejme někomu, koho máme rádi a řekněme mu to. Napišme dnes sms nebo mail alespoň jednomu z těch, které to potěší.
A večer, až půjdeme okolo hřbitova plného malých světélek se radujme z toho, že máme stále ještě někoho, komu nemusíme zapalovat svíčku. Děkujme za rodiče, děti, partnera a přátele, se kterými si zatím můžeme popovídat.
Nejen dnešní den, ale každý dnešek je ideální čas k návštěvě živých. Možná se nám pak bude lépe vzpomínat na ty, kterým už můžeme jen zapálit svíčku na hrobě.
