Abraham už zhruba půl století kočuje zemí, kterou jednou v budoucnu dostanou jeho potomci. Jeho ovce se pasou na úbočí hor a díky tomu udržují nevyužité pastviny. Všichni Abrahama respektují a jeho pověst pomalu roste.
Jednoho dne přijíždí do jeho tábora abímelek a velitel jeho vojska: V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš. Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host."
Abraham tedy řekl: "Jsem hotov přísahat." Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.
Abímelek na to odvětil: "Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel."
I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.
Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť. Tu se abímelek Abrahama otázal: "Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?"
A on řekl: "Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já." Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.
Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.
A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní. (Genesis 21,22-34)
Zvláštní příběh. Pohanský panovník malého království přijíždí za Abrahamem, aby mu řekl, že si všímá, jak se o něho Bůh stará. O tom, že Abrahama chrání Hospodin, si povídají všichni, kdo se s ním někdy setkali. Abímelek si toho všímá také a začíná mít z Abrahama a jeho Boha strach. Přichází k poznání, že božstva, která doposud uctíval, by ho před Hospodinovou mocí nezachránila.
Dnes ani moc nechci rozebírat tento příběh. Při jeho čtení se mi vybavilo, že jsem mnohokrát prožil něco podobného. Setkal jsem se s lidmi, kteří nebyli věřící, a přesto si všimli, že se v mém životě projevuje zvláštní moc. Učitel ve škole, vedoucí v práci, velitel na vojně…
Stávalo se mi to v obdobích, kdy jsem si kladl otázky, jak je to s Boží přítomností v mém životě. Právě tehdy mi na mou otázku odpovídali lidé, od kterých bych to nečekal. Všímali si toho, že mám něco, co oni ne a já z jejich jednání pociťoval zvláštní respekt.
Nevím, zda Abraham v té době kterou popisuje dnešní příběh, potřeboval posílit svou víru a vědomí toho, že je s ním Boží moc. Možná to potřeboval jen připomenout. Bůh k němu posílá abímeleka, který vnímá Boží přítomnost v Abrahamově životě a díky tomu je také ochotný vrátit mu studnu, o kterou přišel.
Rok před sametovou revolucí jsem dostal nabídku, abych změnil zaměstnání. Uprostřed prázdnin jsem se měl stát kazatelem v mé církvi. Mělo to ale jeden háček. Dozvěděl jsem se to jen měsíc předem. Normální výpovědní lhůta, na kterou jsem měl nárok, byla 2 + 6 měsíců. Na tom trval i můj vedoucí. Nakonec jsem se rozhodl jít přímo za ředitelem, který byl mimo jiné i okresním vedoucím milicí. Tento kovaný komunista se mne zeptal, kam mám v plánu odejít. Řekl jsem mu, že bych měl být kazatelem v sousedním městě. "Dej mi tu žádost," řekl. Pak ji podepsal. Viděl jsem na něm, že se nechce stavět proti moci, ze které měl respekt.
Pro mne to tehdy bylo ujištění, že jsem se rozhodl správně. Od té doby jsem svého bývalého ředitele neviděl, ale věřím, že Bůh na to, co pro mne udělal, nezapomněl.
Bůh někdy používá zvláštní cestu k tomu, aby nám připomněl, že je stále s námi a chce nás doprovázet i nadále.
