Nejkrásnější a nejsilnější Davidovy písně vznikaly v době, kdy bojoval svůj boj s hříchem. Nebyly to vždy vítězné bitvy. Důkazem toho je i 51. žalm. Král ho napsal po svém selhání, které začalo pohledem na koupající se sousedku
a skončilo vraždou jejího manžela.
Minule jsme se v tomto žalmu dostali až k Davidově prosbě:
"Obnov mou radost, moji rovnováhu,
ať zase poznám, co je to smích." (Žalm 51,10)
Přesné vystižení toho, co se odehrává v jeho nitru. Svůj hřích nebere na lehkou váhu. Dobře ví, co provedl. Přestože je stále králem Izraele a má vše, na co si vzpomene, chybí mu radost i smích pramenící z dobrého vztahu s Bohem.
David moc dobře ví, že pokud nebude mít Boha jako svého spojence, nemůže dlouho obstát. Dobře si pamatuje, jak dopadl Saul, jeho předchůdce na izraelském trůnu. Na začátku svého panování na něj sestoupil Boží duch, jenže on si časem začal myslet, že to zvládne i bez Hospodina a jeho Ducha.
V životě Saula nastal zlomový okamžik, od kterého začal jednat svévolně na vlastní pěst. Jeho svévole přerostla až ve vzdor vůči Boží vůli. Muž, který začal jako Hospodinův pomazaný, skončil jako duševně chorý král, jehož šílenství, způsobené posedlostí démony, nahánělo hrůzu všem v jeho okolí.
David nechce skončit stejně jako Saul. Toto vědomí ho motivuje k tomu, aby s Bohem probíral svoji hříšnou minulost. Zoufale k němu volá:
"Přestaň se dívat na moje viny,
vymaž je, zahlaď, znič a zapomeň!" (Žalm 51,11)
Stalo se vám už někdy, že jste potkali člověka s "rentgenovýma očima"? Díval se na vás a vy jsme měli pocit, že čte vaše myšlenky a vidí i do vaší duše? Taková setkání nejsou vůbec příjemná, i když víte, že člověk nedokáže číst ve vašem nitru, protože to je něco, co dokáže jen Bůh.
Král David cítí Boží pohled. Má pocit, že Boží přítomnost spálí nejenom hřích, ale i jeho samého. Proto tak bytostně touží po očištění, které mu ale může dát jen Bůh. Říká mu proto:
"Ať jsem zase čistý, celý bez poskvrny,
na žádnou špatnost ať už nemyslím!" (Žalm 51,12)
David v tomto žalmu už dříve vyznává:
"Hříšná je má celá lidská přirozenost,
od narození jsem smrti prodaný." (Žalm 51,7)
Proto netouží jen po odpuštění svých hříchů. Prosí Boha o změnu cítění i myšlení tak, aby ho příště, až bude v podobné situaci, ani nenapadlo znovu zopakovat stejnou chybu. David touží po dokonale čistém srdci a bezhříšné mysli. Přeje si dosáhnout stavu, kdy už nebude hřešit.
Život ho už naučil, že nejsnadněji pokušení odolal vždy, když s ním bojoval s Bohem po své pravici. Toto vědomí mu dodalo odvahu při boji s Goliášem. Stejná síla mu pomohla překonat pokušení, když měl možnost zabít Saula a začít kralovat.
David v životě napáchal mnoho zla. Nebyl svatý. Ze svých selhání se ale poučil a stále více touží po tom, aby ho Bůh doprovázel na jeho další životní pouti. Proto prosí: "
"Jen mě nevyháněj ze své přítomnosti,
svého Ducha svatého mi neber!" (Žalm 51,13)
Také chci být v Boží přítomnosti. Jen tak mohu uspět v boji s pokušením.
