Pavel stále čeká na zprávy z Korintu. Často uvažuje, zda jeho dopis nebyl přehnaně kritický a tvrdý. Doufá, že se setká s Titem a dostane od něj dobré zprávy. Kvůli tomuto čekání dokonce několikrát odkládá svou další cestu, na kterou se tak těší. Doufá, že se během ní dostane i do Korintu a vše pak vyřeší osobně.
Nakonec se přece jen vydá na cestu. Do Korintu posílá vzkaz, ať ho Titus vyhledá v Troadě, kde plánuje první delší zastávku. Skutečně se pak v tomto městě ubytuje a několik dnů káže lidem, kteří projevují skutečný zájem o jeho přednášky.
Vypráví jim o Ježíši, který má rád všechny lidi, bez ohledu na jejich původ. Vzpomíná na to, jak kdysi sám pronásledoval každého, kdo věřil, že Ježíš je proroky zaslíbený Mesiáš. Nezapomíná ani na vyprávění o tom, jak se setkal s Ježíšem. Rád by tu zůstal, ale cítí, že by měl co nejdříve navštívit Korint. Proto v Troadě nechává několik svých spolupracovníků a spolu s dalšími pomocníky nastupuje na loď, která pluje do Makedonie. Tam se po delší době ve Filipech setkává s Timoteem.
V Makedonii se konečně setkává s Titem. Od něj pak slyší velice příznivé zprávy. Jeho dopis pomohl lidem v korintském sboru vyřešit jejich hlavní problémy. Titus ale Pavlovi přináší prosbu, aby je co nejdříve navštívil, protože ještě potřebují poradit v dalších záležitostech.
Pokud by to záleželo jen na Pavlovi, vydal by se do Korintu ještě ten den. Jenže to nejde. Cestou musí nejdřív navštívit sbory, jejichž členové také řeší problémy a čekají, až je Pavel navštíví osobně. Apoštol proto píše další dopis do Korintu, kterým chce sbor připravit na svou návštěvu.
V úvodu dopisu se zamýšlí nad tím, jak se pozná skutečný Kristův služebník. Píše, že je správné, když sbory vybavují své členy, kteří se stěhují do jiného města, doporučujícím dopisem. Pak k tomu ale dodá: "Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí." (1)
Titus Pavlovi vypráví, jaké mají v Korintu problémy s lidmi, kteří si myslí, že jsou svatější a dokonalejší, než ostatní. Pavel proto Lukášovi, který píše i tento dopis, diktuje další odstavec. V něm připodobňuje Ježíše k pokladu a sama sebe ke hliněné nádobě: "Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás." (2)
Pár lidí v Korintu o Pavlovi a jeho spolupracovnících rozšiřují pomluvu, že jsou namyšlení a pyšní. Apoštol jim odpovídá: "Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život." (3)
Pak se Pavel vrací k něčemu, co už naznačil ve svém prvním dopise: "Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu." (4) Pavel se snaží být ve svém dopise velice citlivý. Přesto musí připomenout, že u nich mohl tak dlouho kázat nejen díky svému řemeslu, ale i díky finančním darům, které dostával od členů jiných sborů, kteří si přáli, aby o Ježíši mohli slyšet i lidé v Korintu.
Křesťanský sbor v Korintu mohl podle Pavla vzniknout i díky štědrosti bratrů a sester v jiných městech. Pak na rovinu dodá: "Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám. Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem." (5)
Ve druhé polovině listu Pavel připomíná korintských křesťanům sbírku, kterou pro své chudé bratry a sestry vyhlásily sbory v Makedonii. Dřív, než znovu vyzve korintské, aby se ke sbírce připojili, vyvyšuje Ježíše a jeho štědrou lásku. Píše: "Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli." (6)
Už v prvním dopise napsal praktickou radu, jak mohou ušetřit, aby mohli dávat s radostným srdcem: "Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu." (7) Neděle byla v té době výplatním dnem. Proto Pavel radí, aby si každý podle svých možností hned po výplatě odložil částku, kterou chce podpořit chudé v Jeruzalémě. Pokud to tak budou dělat, než k nim dorazí, bude jejich dar skutečnou pomocí pro všechny, kdo v Judsku trpí v důsledku dlouhého sucha.
Pavel není člověk, který by si liboval v řešení problémů a v káznění lidí. To je důvod, proč píše korintským křesťanům druhý dopis. Chce jim poskytnout čas, aby si problémy mohli vyřešit sami. Tímto konstatováním také končí svůj vzkaz do Korintu: "Píšu vám to proto, abych, až přijdu, nemusel být přísný na základě pravomoci, kterou mi přece Pán dal k budování, nikoli k boření. Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všichni bratří. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi." (8)
Když Lukáš dopíše poslední Pavlova slova, apoštol přidá podpis a pak k dopisu připojí svou pečeť. Druhý den se Titus ještě s jedním poslem vydávají na cestu do Korintu.
Pavel pokračuje ve své cestě po Makedonii a Řecku. Navštěvuje jednotlivé sbory, které založil na své předešlé misi. Setkává se se svými přáteli. Znovu káže a posiluje jejich víru, že Ježíš je proroky zaslíbený Mesiáš. Jeho doprovod na této cestě se stále zvětšuje. Připojují se k němu zástupci navštívených sborů. Ti mají za úkol doprovodit apoštola až do Jeruzaléma, kde mají předat prostředky, které byly vybrány ve sbírce na podporu strádajících křesťanů v Judsku.
______________________________________________________________________________________________________________
(1) 2.Korintským 3,2-3; (2) 2.Korintským 4,7; (3) 2.Korintským 4,8-10; (4) 1.Korintským 9,7+13-14; (5) 2.Korintským 11,8-9; (6) 2.Korintským 8,9; (7) 1.Korintským 16,1-2; (8) 2.Korintským 13,10-13;
