„Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?
Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“ (Lukáš 11,11-13)
Každý člověk, který se pravidelně modlí, si čas od času položí otázku: „Proč některé mé modlitby Bůh vyslyší okamžitě, a jiné později nebo vůbec?“
V rozhovoru s učedníky, kteří ho prosí, aby je naučil se správně modlit, Ježíš hovoří i o tom, proč nemají vždy očekávat okamžité splnění svých proseb a dokonce i o tom, proč někdy Bůh naše modlitby nevyslyší vůbec.
Ten, kdo vychovával děti, ví, jak často chtějí něco, co by jim mohlo ublížit. Moudrý otec nedá dvouletému dítěti nůž, protože na rozdíl od dítěte domýšlí, co by se mohlo stát.
I my čas od času prosíme Boha o něco, co nám připadá jako super nápad, ale netušíme, jaké důsledky by nám to mohlo přinést. Nebeský Otec ale dobře ví, jak by nám splněním prosby ublížil. Proto na naši modlitbu nereaguje a je ochotný snášet naši nespokojenost či zlobu.
Ježíš nás učí, abychom ho žádali o „Ducha svatého“, který je zde synonymem moudrosti. Jen moudrý člověk umí prosit o to, po čem touží, a současně důvěřovat Stvořiteli, že mu dá jen to, co jako milující Otec považuje za prospěšné.
Pokud prosím o Ducha svatého, Bůh mi ho dá. S jeho pomocí se pak naučím domýšlet, oč vlastně prosím. Budu se pak modlit: „Nebeský Otče, je tato má touha dobrá? Prospěje mi její naplnění? Pokud ne, tak ji, prosím, ignoruj. Díky.“
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
