Jsou to zvláštní lidé. Když my v bouřce zabezpečujeme své domy před velkou vodou, oni vyrážejí do nepohody a často i do noční tmy, aby pomáhali chránit majetek, který patří někomu jinému.
Včera dopoledne jsme s manželkou jeli navštívit rodiče. Cestou jsem si v několika obcích všiml toho, že před požárními zbrojnicemi stály hasičské Tatrovky. Čerstvě umyté a připravené k dalšímu výjezdu.
Mnozí členové místních sborů dobrovolných hasičů strávili další noc v terénu. Po sobotní noční bouřce, která trhala střechy, lámala stromy a sklepy zaplavovala vodou a bahnem, měli plné ruce práce.
Spousta lidí dnes hltá akční televizní příběhy. Obdivujeme hrdiny v amerických filmech, necháváme se oblbovat nesmyslnými scénami, které často s realitou nemají nic společného. A možná ve chvíli, kdy s napětím sledujeme osudy našich oblíbených smyšlených hrdinů, náš soused, skutečný a živý hrdina, právě bojuje o život člověka, na kterého třeba před chvíli spadl strom.
Dobrovolní hasiči jsou součástí naší společnosti už 160 let. Podle Wikipedie je “za první dobrovolný hasičský spolek na území Rakousko-Uherska a tedy i Česka označován Spolek dobrovolných hasičů Zákupy, vytvořený roku 1850. Oficiální nejstarší Dobrovolný sbor je ve Velvarech, založen byl roku 1864.“
Já osobně si práce těchto lidí vážím. Tímto článkem bych jim všem chtěl poděkovat. Přeji jim Boží ochranu, aby se z každého výjezdu vrátili živí a zdraví. Ať je co nejméně případů, jako byl ten v roce 2009, kdy během záplav zahynul na Jesenicku Boleslav Staněk, velitel dobrovolných hasičů ve Vlčicích.
Přál bych jim také novou techniku. Často jezdí auty, která by s přehledem uspěla i na soutěžích veteránů.
Projíždíte-li vesnicí, kde právě místní hasiči trénují na své soutěže, možná si i pod vlivem Formanova filmu “Hoří, má panenko“ myslíte něco o bláznech, kteří nemají na práci nic důležitějšího a netušíte, že právě v té chvíli možná secvičují souhru, která vám při vaší autonehodě může zachránit život. A ještě se při tom starají o svůj dorost a vychovávají tak své nástupce.
Kamarádka má dceru a syna. Aničce je patnáct a už nějakou dobu jezdí se svým družstvem po hasičských soutěžích. Adam, její mladší bráška, jí to závidí a už se nemůže dočkat, až trochu povyroste a bude jezdit s ní. Držím jim palce, aby i z nich vyrostli noví, skuteční a živí hrdinové.
