Dobří lidé ještě nevymřeli.

Na to pondělní dopoledne hned tak nezapomenu. Ztratil jsem totiž důležité dokumenty a vyplněné daňové přiznání mé ženy. Složka s tím vším mi vypadla na lávce pro pěší. Po chvíli jsem sice ztrátu zjistil, ale ztracenou složku jsem už nenašel.

Problém byl v tom, že ty dokumenty nepatřily mně. Takže mi nebylo vůbec dobře. Nakonec mi nezbylo, než se smířit s tím, že už je nikdy neuvidím a budu muset vyřídit vystavení nových...

V úterý ráno u nás doma zazvonil telefon. Neznámý ženský hlas se ptal po mojí manželce. Odpověděl jsem, že je v práci. Paní mi pak řekla, že cestou do práce našla na mostě složku, ve které bylo uvedeno telefonní číslo, na které právě volala, protože chtěla složku vrátit. Nakonec jsme se domluvili, že si pro ztracené dokumenty přijdu k ní do práce.

Po dvanácté hodině jsem vstoupil do pekařství Lomná a po chvíli jsem ztracenou složku s dokumenty držel v ruce. Určitě si umíte představit, jakou jsem měl v té chvíli radost.

Díky médiím dnes člověk může lehce nabýt dojem, že svět je tak zkažený, že jediný trochu slušný a poctivý člověk na naší planetě jsem vlastně já.

Ta ztráta nebyla vůbec příjemná. Ale já si díky ní znovu připomenul, že okolo nás pořád ještě žijí dobří a poctiví lidé. Poctivci, kteří si dokonce dají práci, aby nás vyhledali, když něco ztratíme.

Říká se, že člověka potěší, když slyší o cizím neštěstí. Doufám, že vás tato příhoda alespoň trochu potěší. A až něco ztratíte, tak vám přeji, aby byl nálezce stejně poctivý, jako ta paní v mém příběhu, který sice začal nepříjemně, ale měl díky ní šťastný konec.