Je to už hodně dlouho. Kamarádův syn se nenápadně vytratil z bohoslužby a s dalšími kamarády vyrazil k řece, kterou se valila voda z jarního tání. Hráli si u splavu. Najednou zakopl o kámen a spadl do vody. Utopil se.
Jeden z účastníků bohoslužby pak na adresu kamarádovy rodiny prohlásil: "Dobře jim tak. Já jim říkal, že jsou špatní rodiče..." Nemohl jsem věřit tomu, že křesťan může vyslovit něco tak hrozného. Pak jsem si ale uvědomil, že i já někdy říkám: "Dobře mu tak..." Tehdy jsem se rozhodl, že se budu snažit, abych už nikdy nic takového nevyslovil.
Davidův žalm dokazuje, že s tímto problémem se potýká více lidí:
"Bože, ty to vidíš, nejsi přece slepý,
nemůžeš být hluchý k tomu chvástání.
Probuď se, můj Bože, ukaž, že jsi při mně,
ukaž, kdo je v právu, Pane Bože můj!
Ty jsi spravedlivý, Pane, tak mi zjednej právo,
nedovol jim se tak zpupně vypínat.
´Tohle, to mu patří!
Dobře mu tak, má co zasloužil!´" (Žalm 35,22-25)
Jak reagovat, když nám někdo místo soustrasti vmete do očí, že máme, co jsme zasloužili? David, jak ho už z jeho žalmů dobře známe, neoplácí. Raději řekne ve své modlitbě: "Bože, ty to vidíš." A pak Bohu řekne vše, co ho trápí. Nakonec dodá:
"Ať jsou pokořeni, kdo se radují z mé bídy,
hanba a stud ať jsou jejich údělem.
Radost však a jásot daruj spravedlivým,
co to se mnou vždycky dobře mysleli:
´Sláva Bohu, že se zastal svého sluhy,
sláva, že mu zase dopřál pokoje.´" (Žalm 35,26-27)
Musí to být hrozné, když vám někdo řekne, že jste si zasloužili nemoc nebo smrt blízkého. Jeden takový nevychovanec dokáže dostat člověka do kolen ještě hlouběji, než samotná tragédie, která ho postihla.
David předá tento problém Bohu a pak se zaměří na lidi, kteří mu upřímně vyjadřují svůj soucit a nabízejí pomoc. Najednou už nevnímá nepřátelské projevy. Cítí podporu přátel a děkuje za ni Bohu. Současně Boha prosí, aby všechny tyto lidi obdaroval radostí. Najednou už neřeší svůj problém, ale myslí na ostatní.
Srdce, které bylo před chvílí plné strachu a bolesti, je najednou radostné, odvážné a šťastné. Mysl, která byla plná temných myšlenek, je najednou prozářena světlem Boží spravedlnosti a naděje. David má zase chuť chválit svého Boha.
"Tvoji spravedlnost budu denně hlásat,
každý den tě bude chválit jazyk můj." (Žalm 35,28)
Při psaní tohoto žalmu se David cítí opuštěný a sám. Pak postupně poznává, že vedle nepřátel má i spoustu těch, kteří mu nepřejí nic zlého a jsou mu nablízku. Díky modlitbě si znovu uvědomuje, že přes to vše, co prožívá, je stále v Boží ochraně a péči. Uvědomuje si, že se má daleko lépe, než jeho nepřátelé, kteří mu usilují o život. Ty spojuje jen nenávist a zlo.
David není sám. Má svého Boha a také přátele, kteří chtějí společně s ním hledat pomoc u Hospodina.
Ani já nejsem sám. Také mám Boha i přátele. Díky Bohu za toto požehnání.
