Už jste někdy měli zlý den? Po dokončení vysoké školy jsem pracoval v projekční kanceláři. Můj kolega občas říkal, že má "den blbec". Poprvé jsem nevěděl, co tím myslí. Když viděl můj nechápavý obličej, tak řekl: "To je den, kdy je nejlepší nic nedělat, protože na co sáhnu, to pokazím!"
Šalomoun říká, že s věkem bude zlých dnů stále víc:
"Pamatuj na svého Stvořitele
ve dnech svého mládí,
dříve, než přijdou zlé dny
a než se dostaví léta, ve kterých řekneš:
'Vůbec se mi to už nelíbí!'" (Kazatel 12,1)
Dřív, když jsem jako kluk četl tato slova, tak jsem si říkal, že něčeho takového bych se nechtěl dožít. Pak přibývali roky a já pochopil, že pokud nechci zemřít mladý, tak musím počítat s tím, že jednou i já řeknu: "Vůbec se mi to už nelíbí!" Je to prostě něco, co patří k našemu životu. V mládí máme energie a zdraví na rozdávání. Pak se nenápadně připlíží stáří a my najednou zjišťujeme, že nám chybí zdraví i energie.
Jak pomalu ubývají síly a ozývají se i různé neduhy, tak také přibývá zlých dnů, které se nám moc nezamlouvají. Není to o tom, že bychom jen měli špatnou náladu, kterou by vyřešilo pozitivní myšlení. Když člověka bolí zub, tak žádné "zaklínadlo" nepomůže. Stáří takové situace přináší ve větší míře, než tomu bylo v době, kdy jsme ještě bývali mladí.
Je možné se na ty "zlé dny" nějak připravit? Tuhle otázku jsem si položil při posledním čtení tohoto textu. A najednou jsem si uvědomil, že smyslem Šalomounových slov není strašení stářím. Spíš nás provokuje k přemýšlení o smyslu života, kterému neuškodí ani stáří a všechny jeho negativní projevy.
Existuje smysl života, který není závislý na čase? Existuje něco, co nás znavuje strachu ze stáří a smrti? Šalomoun radí: "Pamatuj na svého Stvořitele..." Starý král se snaží naše myšlení nasměrovat směrem k Bohu, který je podle Bible Stvořitelem nebe i země. Pokud chci najít nadčasový smysl života, pak musím jít k tomuto tvůrci, který vedle vesmíru stvořil i člověka.
Bůh jako stvořitel nejlépe rozumí všemu, co prožívám. Je se mnou, když se stále častěji potýkám s neduhy stáří. Rozumí mi, když si stále silněji všímám, že bez brýlí už nepřečtu ani titulky v novinách. Nabízí mi svůj pokoj, když si při poslechu známých písní uvědomím, že to, co jsem dřív slyšel, si teď musím domyslet...
Je tu ještě něco, co získám, když už v mládí začnu budovat důvěrný vztah s Bohem. Prorok Izajáš zaznamenal ve své knize krásné Boží ujištění: "Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím." (Izajáš 44,8)
Krásný osobní vztah s Bohem mi pomáhá se postupně připravovat na čas, kdy přijdou zlé dny. Bůh mne nezbavuje problémů, které přináší stárnutí. Nedává mi věčné mládí. Nabízí, že se mnou bude nejen v den dobrý, ale i v den zlý.
Moudrý člověk pamatuje na svého Stvořitele už dnes. Nenechává to na zítra.
