V sobotu učil v jedné synagóze. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. (Lukáš 13,10-13)
Ten sobotní zázrak nás vede zpět do ráje. Stvořitel zakončil svou práci zvláštním darem: „Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.“ (Genesis 2,2+3)
Už od ráje je sobota zvláštní dnem, který Bůh požehnal a oddělil pro společenství. Stvořitel ji později zmíní i v Desateru, v němž připomíná, že tento dar dostali už první lidé na Zemi.
Sobota měla být radostným dnem, v němž se setkáváme nejen se svým Stvořitelem, ale i s lidmi, které máme rádi. Židé ze soboty ale udělali „břemeno“ - čas plný zákazů, něco, co z ní v očích prostých lidí udělalo den, který neměli rádi.
Ježíš často uzdravoval nemocné a dělal to i v sobotu, přestože tím riskoval svou pověst. Zákoníci ho za to nenáviděli. Ježíšův vztah k sobotě byl také jedním z důvodů, proč plánovali jeho smrt.
Sobota byla pro Ježíše tak důležitá, že se kvůli ní přel s duchovními. Přál si, aby se z ní stal znovu den, na který se budou lidé těšit. Ukazuje, že vedle bohoslužby si mám v sobotu udělat čas i na ty, kdo potřebují cítit můj zájem. Sobota podle Ježíše je biblickým dnem odpočinku. Novou energii mohu získat i konáním dobrých skutků motivovaných láskou k bližním.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
