„Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.“ Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka. Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“
Přízeň davů je vrtkavá. Přesvědčil se o tom i Ježíš. Před pár hodinami lidé pokládali na cestu své pláště a vítali ho jako krále, teď volají: „Pryč s ním!“ (Lukáš 23,15b-18) Jak rychle je možné ztratit slávu.
Vidíme i ukázku toho, jak ďábel dokáže zneužít lidskou ješitnost a pýchu. Stačilo pár židovských duchovních, kteří Ježíši záviděli jeho oblibu. Teď se snaží prosadit smrt nevinného a jsou přitom přesvědčeni, že tento justiční zločin schvaluje i Bůh. Dělají to přece v jeho jménu i v jeho zájmu.
Dějiny dokazují, že v božím jménu je možné spáchat i ty nejhrůznější zločiny. Stačí, aby se našel někdo, kdo umí probudit davové šílenství. Druhá světová válka zase dokazuje, že totéž je možné dělat i ve jménu vědy, třeba v duchu „evoluční teorie“, který v některých lidech probouzí pocit, že jejich rasa je nadřazena těm ostatním.
Židé odmítli Ježíše, protože neodpovídal jejich tradičním představám o Mesiáši. Ježíš jim svým jednáním dokazuje, že je možné žít v souladu s Bohem a jeho zákony, jenže oni netouží po svobodě od hříchu a zla. Chtějí dál svobodně hřešit a sobecky prosazovat své zájmy. Proto volají po propuštění vraha a ani trochu jim nevadí, že zemře nevinný. Dokazují tak, že chtějí dál stát na straně zla. Hospodin se svou spravedlností a láskou je jim ukradený. Přemýšlím, jak bych v podobné situaci obstál já. Sám sebou si jistý nejsem, raději se spolehnu na Boží pomoc.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
