Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. (Lukáš 8,15)
Když si uvědomím, co vše brání člověku v tom, aby přijal a uvěřil nabídce, kterou mu nabízí Bůh, je to zázrak, že se tak stále děje. Ježíš v závěru svého vyprávění popisuje, jak vypadá člověk, v němž zrnko Božího království nakonec přinese kýženou úrodu.
Tito lidé mají „dobré a upřímné srdce“. To je něco, co není úplně běžné. Zlo se totiž snaží proniknout do nitra každého z nás a když budeme upřímní, přiznáme, že se mu to často daří.
Jak je možné získat takové srdce? Jedině tak, že dovolím Ježíši, aby do něj vstoupil a udělal v něm pořádek. Stvořitel dokáže mé nitro vymést a zbavit zla a hříchu. Odpustí mi mou hříšnou minulost a začne mne učit životu ve službách dobru.
Ježíš pak dodává, že i když je mé nitro dobré a upřímné, potřebuje ještě vytrvalost. Nestačí začít. Pokud chci být mezi těmi, v nichž zrnko Božího království přinese i úrodu, musím dál pokračovat v tom, co jsem se Stvořitelovou pomocí započal.
Stejné podobenství zaznamenal i evangelista Matouš. V jeho podání Ježíš říká: „A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.“ (Matouš 13,8) To je něco, co bych neměl přehlédnout. Boží slovo přinese u různých lidí různou úrodu.
Rozdíl může být veliký – až sedmdesát procent. Podle Ježíše je to ale normální. Ani u obilí nejsou všechny klasy stejné. Nemám se srovnávat s druhými. Chrání mne to před komplexy, je-li má úroda nižší, stejně jako před pýchou, když se mi daří lépe než ostatním. Raději se mám s druhými radovat z úrody.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
