„Co bude, až tu nebudu?“ Už jste si někdy položili tuto otázku? Má mne zajímat, jak jednou budou žít mé děti a další generace? Nebo na to mám kašlat a žít jen dneškem?
Tobě, králi, vyvstaly na lůžku starosti o to, co se v budoucnu stane, a ten, který odhaluje tajemství, ti oznámil, co se stane. Já pak to nemám z moudrosti, které bych měl více než ostatní živé bytosti, ale to tajemství mi bylo odhaleno, aby výklad byl králi oznámen a abys poznal myšlení svého srdce. (Daniel 2,29+30)
Krále Nebúkadnesara trápilo, co bude s Babylónem po jeho smrti. Přál si, aby jeho říše dál vzkvétala. Přál si to kvůli svým potomkům, ale jako panovník i kvůli obyvatelům své říše.
Jak zjistíme v dalších dnech, Stvořitel babylónskému králi ve snu odhalil, jak bude vypadat svět, až zemře. Současně s tím mu prostřednictvím Daniela ukázal, že nemá v obavách o budoucnost přestat vnímat přítomnost.
Při čtení příběhu babylónského krále přemýšlím o tom, proč i mne někdy obavy o budoucnost připravují o schopnost radovat se z toho, co prožívám právě teď. Děláme dobře, když myslíme na budoucí generace. S tou starostí to ale nesmíme přehánět, aby nás naše obavy nakonec neochromily.
Nevím, co bude, až tu nebudu. Svět se nezhroutí a „život“ půjde dál. Nikdo, a tedy ani já, není nenahraditelný. Je dobré vědět, jak jsme pomíjitelní. Moudrý člověk přehodnotí své priority a vychutnává přítomnost – čas, který je mu dán.
Bože, občas mám obavy o budoucnost mých dětí. Uklidňuje mne víra, že se o ně postaráš tak, jako se staráš o mne. Díky.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Zastavená genocida ...
