Říká se, že ten, kdo rád vzpomíná, stárne. Je to možná pravda. Já si ale myslím, že ten, kdo zapomíná na to, co prožil, je na tom ještě mnohem hůř.
Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. … Ale … už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa. …
Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji. (Zjevení 2,2-7)
Jan vidí obrazy popisující stav jeho Efezské církve, která současně charakterizuje stav raného křesťanství. Věřící bránili Ježíšovo učení před pohanstvím. To se do mladé církve snažili propašovat lidé, kterým nešlo o víru a Ježíše, ale prostě jen zavětřili možnost obohatit se na úkor jiných, kteří jim ve své upřímnosti naletí.
Ježíš vyzdvihuje dobré skutky a vytrvalost věřících v této fázi křesťanských dějin. Má jen jednu výtku – bojí se o jejich lásku. Vztah ke Spasiteli už není jako na počátku.
Mladá církev ještě nemusí čelit pokusům o genocidu. Přesto umírají první mučedníci. Ježíš proto všem, kteří si udrží jeho lásku až do konce, nabízí ovoce ze „stromu života“. I když někdo zemře, Ježíš ho vezme je do svého království. Vezme ho do prostředí ráje, ve kterém bude smrt a umírání minulostí.
Ježíši, díky, že i mně nabízíš možnost věčného života. Nemusím být dokonalý. Stačí, když si udržím lásku k Tobě až do konce.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Neboj se, jsem tu s tebou ...
