Čas od času mi v poště přistane nabídka na zbohatnutí. Stačí, když si stanovím správný cíl a půjdu tvrdě za ním. Vydržím-li dost dlouho, tak si jednoho dne splním všechny své sny.
Znám lidi, jejichž životním cílem bylo bohatství. Šli tvrdě za tímto cílem a skutečně zbohatli. Mohou si dovolit vše, nač si jen pomyslí. Jsou tak bohatí, že jim závidí skoro každý soused.
Já se s těmito lidmi díky své profesi často potkávám na konci jejich životní pouti – v nemocnici nebo hospici. Věřte mi, v té době už většinou nerozeznáte úspěšného člověka od toho, který tak výjimečný nebyl.
Potkávám úspěšné lidi, kteří v závěru života poznávají, jak drahý je jejich úspěch. Ve své honbě za ním jim jejich život protekl mezi prsty. Mají sice peníze, možná jsou slavní a mocní, ale nemají nikoho, kdo by je měl skutečně rád, protože oni měli rádi jen své peníze.
Jsem rád, že potkávám i lidi, které by většina společnosti jako úspěšné nikdy nehodnotila. Nezbohatli, nejsou ani slavní, a přesto jsou šťastní. Nehledají jen peníze a majetek, ale přemýšlí o tom, co bychom mohli nazvat „duchovní cestou“. Odmítají myšlenku, že se narodili jen proto, aby jednou zemřeli. Snaží se žít pro druhé a prožívají díky tomu víc radosti než ti, co myslí jen na sebe.
Třicet let doprovázím lidi v závěru jejich života. Mohu porovnávat tyto dvě skupiny lidí. „Úspěšní sobci“ umírají většinou v zapomnění. Ti druzí jsou naopak obklopeni lidmi, kterým zasvětili svůj život – rodinou a přáteli.
Nedávno jsem slyšel krásně přeložený biblický 1. žalm. Zaujala mne v něm zvláště poslední věta: „Neboť Bůh dobře zná tvou cestu a nechce, aby vedla do nikam.“
„Cesta, která vede do nikam.“
Přemýšlím těch slovech. Vyvolávají v mém nitru otázky: „Nevede i moje cesta do nikam? Má můj život smysl? Neměl bych něco změnit? V šedesáti mám ještě trochu času i energie, ale co bude za deset let?“
Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mne přijímají a mají rádi, přestože nejsem bohatý, mocný ani slavný. Díky tomu věřím, že se mnou budou, i když se ocitnu na konci své životní pouti.
Stále se k tomu 1. žalmu vracím. Připadá mi mnohem aktuálnější než dřív. Proto ho nabízím k přemýšlení i vám:
„Chceš-li žít šťastný život,
neřiď se radami ničemů,
do žádné špatnosti se nepouštěj,
myšlenky cyniků neber za své.
Místo toho hledej duchovní cestu,
nad ní přemítej dnem i nocí.
Budeš jako strom u průzračných vod,
tvoje ovoce přijde v pravý čas,
tvoje listy budou vždycky svěží.
Do čeho se pustíš, to se zdaří.
Kdo touto moudrostí pohrdá,
je jak suché listí ve větru,
které proudí z místa na místo
a jeho údělem je marnost.
Neboť Bůh dobře zná tvou cestu
a nechce, aby vedla do nikam.“ (Žalm 1 Daniel Raus)
Být jako suché listí, nebo jako zelený strom.
Můj život nemusí být cestou do nikam.
