O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" (Lukáš 7,18+19)
Jan Křtitel, muž, který pokřtil Ježíše a vydal o něm svědectví, že je to Mesiáš, sedí ve vězení. Matouš o jeho uvěznění píše: „Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: ‚Není dovoleno, abys ji měl za ženu.‘“ (Matouš 14,3+4)
Ve vězení je dost času na přemýšlení. Jan Křtitel hodnotí svůj život. Uvažuje nad tím, proč Bůh dovolil Herodesovi, aby jej uvěznil. Má čas, přemýšlí a najednou začíná pochybovat o sobě a dokonce i o tom, že je Ježíš Mesiáš.
Nejde mu to do hlavy. Ježíš uzdravuje, křísí mrtvé, sytí hladové, a jeho nechává ve vězení. Říká si: „Copak mu na mně vůbec nezáleží? Je mu jedno, co se se mnou děje?“
Prostřednictvím svých žáků se obrací na Ježíše a klade mu jasnou otázku: „Jsi skutečně Mesiáš?“ Chce mít jasno. Chce vědět, proč Ježíš nezasáhl v jeho prospěch a nezastal se ho.
Jan není jediným biblickým hrdinou, který se musel bránit pochybnostem. Vlastně je nacházíme v životech všech biblických postav. Krátce před ukřižováním je měl i Ježíš. A právě toto na Bibli obdivuji. Je to důkaz její pravdivosti.
Kdyby ji totiž psali lidé jen proto, aby ji pak zneužili k ovládání jiných, jak to dnes slyším od oponentů křesťanství, popisovali by své hrdiny úplně jinak.
Pro mne jsou tyto příběhy velkým povzbuzením v době, kdy sám bojuji s pochybnostmi. Učí mne s nimi jít za Ježíšem.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
