Kdosi moudrý řekl: „V první půlce života dělá člověk všechno možné, aby se připravil o zdraví. V té druhé je pak ochotný dát cokoliv, aby ho získal zpět!“
Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ (Lukáš 5,20)
Lukáš popisuje příběh muže, který zůstal po ataku mozkové příchody upoutaný na lůžku a zřejmě ani nemluvil. Ztratil zdraví, ale zůstali mu dobří přátelé. Jakmile zjistili, že je v jejich městě ten zázračný léčitel, začali jednat. Dokonce udělali díru do střechy cizího domu, aby svého kamaráda mohli spustit Ježíši přímo k nohám.
Všem bylo jasné, co si přeje nejen muž na nosítkách, ale i jeho kamarádi – zdraví. Ježíš ale najednou řekne něco, co nikdo nečekal. Místo zdraví nabízí smazání minulosti a čisté svědomí. Možná bychom čekali protesty, ale nic takového se neděje. Nemocný nemluví, protože nemůže, a jeho kamarádi ví, že přesně po tom jejich nemocný přítel touží nejvíc.
Lékaři přiznávají, že spoustu nemocí má na svědomí naše neochota požádat o odpuštění, nebo naopak odpustit druhým. To, že ignorujeme slovo hřích, ještě neznamená, že nás naše vlastní minulost nedožene.
Zdraví patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Ježíš nám připomíná, že něco je ještě cennější – odpuštění a díky němu čisté svědomí a pokoj nejen v mysli, ale i v našem nitru.
Bože, když mi odpouštíš, cítím, jak ze mne padá tíha minulosti a mně se najednou nejen lépe dýchá, ale i mnohem lépe žije.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Existuje "posedlost"?
