"Je Bůh křesťanů i Bohem židů a muslimů?" Tuto otázku jsem poprvé slyšel na vysokoškolských kolejích. V prvním semestru jsme se každý večer scházeli ke společným diskuzím i modlitbám. Byli jsme z různých křesťanských církví a postupně jsme objevovali, co máme společné a v čem se lišíme.
Odpověď na otázku z úvodu jsme hledali několik večerů, ale nakonec jsme se neshodli. Apoštol Pavel v tom měl jasno: "Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům, a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: `Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.´
A dále je řečeno: `Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.´
A opět: `Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.´
A Izaiáš k tomu říká: `Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.´" (Římanům 15,8-12)
Jedno z nebezpečí, které hrozí všem věřícím, je snaha přivlastnit si Boha jen pro sebe, případně pro svou církev, protože jen já nebo jen my jsme ti praví... Podobnou zkušenost nacházíme v historii Židovského národa, ale také v islámu i křesťanství.
Patří Hospodin jen Židům? Je Ježíš Bohem všech lidí, nebo ho mohou mít jen křesťané? Nedostává se Pavel svým tvrzením do rozporu s tím, co Bůh řekl už dříve, třeba prostřednictvím Mojžíše? Podívejme se, jak to Bůh definuje v Desateru, které je textem smlouvy mezi ním a Židy: "Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil... Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho." (Exodus 20,8-11; Studijní překlad)
Často slýchám, že jsem žid, protože odpočívám v sobotu. Ale už v Desateru Bůh jasně říká, že sobota je už od stvoření určena všem lidem, nejen Židům. Proto se její odpočinek týká i toho, kdo je jen "příchozí, který je ve tvých branách". Asi nejzajímavější je, že tento den s námi mají odpočívat i naše zvířata.
Patří Hospodin jen Židům? Když Bůh připravuje Abrahama na uzavření vzájemné smlouvy, říká: "Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země." (Genesis 26,4)
Ježíš, starozákonní Hospodin, je Bohem každého člověka a já nemám právo to někomu upírat. Jednou si učedníci prostřednictvím Jana stěžují Ježíši na člověka, který nepatří do jejich party, že dělá v Kristově jménu zázraky. Jejich učitel jim odpověděl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." (Marek 9,39-41)
Jednou přijde okamžik, kdy se konečně naplní slova z Pavlova listu Filipským. Já osobně se na tento okamžik velice těším: "Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." (Filipským 2,9-11)
Jsem rád, že nemusím být soudcem. Ještě raději jsem, že soudcem je Ježíš. Díky tomu se mohu na Boží soud dívat s nadějí a optimismem. Můj Bůh je Bohem Židů i pohanů. Nikoho, kdo k němu přijde, nevyžene jen proto, že má špatný původ nebo barvu kůže.
