Lidé si pod termínem požehnání mohou představovat leccos. Když jsem hledal v evangeliích texty, které toto slovo zmiňují, objevil jsem jeden, který mi připomněl zajímavé Boží zaslíbení a příběh, který je důkazem toho, že Bůh svůj slib může splnit bez ohledu na to, v jaké situaci se nacházíme.
V den, kdy začínal svátek nekvašených chlebů a kdy Židé zabíjeli velikonočního beránka, se také Ježíš sešel se svými učedníky, aby spolu vzpomínali na okamžik, kdy Bůh vyvedl svůj lid z Egypta. Během velikonoční večeře dal Ježíš tomuto svátečnímu dni nový rozměr.
Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království." (Marek 14,22-25)
Ježíš požehnal chléb. Mnozí lidé berou dnes chléb jako takovou samozřejmost, že ho klidně nechají zplesnivět a pak ho vyhodí do popelnice. Pamatuji na generaci, která chlebu říkala "Boží dar". A podle toho se k němu i chovala.
Když jsem četl tento text, vybavilo se mi zaslíbení, které dává Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše: "Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu, ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále." (Izaiáš 33,15+16)
Přiznám se, že jsem tento text dlouho hledal. Měl jsem ho v mysli zaznamenán ve zkrácené podobě a navíc, nevím proč, jsem měl zato, že jsou to slova Ježíše Krista.
Mám rád jeden příběh, který jsem znal už jako dítě. Právě na něm mi babička dokazovala, že slova z Izaiáše jsou pravdivá. Podívejme se do 1. Královské knihy: I stalo se k němu slovo Hospodinovo: "Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou."
Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil. (1.Královská 17,2-6)
Bůh se o Eliáše opravdu postaral. Po celou dobu, po kterou nepršelo, ho zázračně sytil. Pokud se snažíme respektovat Boží rady, které známe, nemusíme se bát budoucnosti. Bůh slíbil, že nám bude dávat chléb a voda v naší studni nikdy nevyschne. Myslím, že je to jedno z největších a nejkrásnějších požehnání. Proto se k požehnání chlebu vrátíme i příště. Tentokrát ale na základě jednoho starozákonního textu.
Na závěr si dovolím ještě připomenout ještě jeden rozměr "požehnání chlebu". Kdykoliv beru do ruky chléb, mohu si připomínat Boží Ježíšovo zaslíbení, že už brzy budeme spolu "pít z plodu vinné révy". Bůh nám naplňuje naše základní životní potřeby nejen zde na zemi, ale chystá pro nás věčnou hostinu ve svém království. Sobota je dnem, kdy si můžeme udělat čas, abychom o tomto Božím požehnání mohli v klidu a beze spěchu přemýšlet.
