Čas plyne a Abram stále kočuje krajinou. Nedávno ještě byli v Egyptě, kde Abram málem přišel o svou Sáraj. Hospodin se ho ale zastal a tak mohli ve zdraví opustit faraonův palác ve zdraví. Teď musí Abram řešit jiný problém. Problém, který čas od času potkává lidi, kteří mají díky Božímu požehnání víc, než dokážou sami spotřebovat.
Abramův příběh v knize Genesis pokračuje: I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany.
Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova...
Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo."
Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. (Genesis 13,1-12)
Každému, kdo si představí krajinu, ve které se tento příběh odehrává, musí být hned jasné, jak sobecky se zachoval Lot. Je sice pravda, že mu Abram dal vybrat a on jen využívá nabídku svého strýce. Na druhé straně mohl jako mladší tuto nabídku odmítnout a dát přednost staršímu.
Lot si vybírá rovinatý terén v údolí. Cesty Abrama a jeho synovce se rozcházejí. Každý míří jiným směrem. Lot spoléhá na pohodlí rovin, Abram věří, že i na úbočích hor najde díky Božímu požehnání vždy dost pastvin.
Jak na tuto situaci zareaguje Hospodin? Jeho reakce se mi líbí. Chvíli počká a pak, když Lot i se svými stády zmizí v údolí, navštíví Abrama a pak mu říká: "Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.
A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno.
Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám." (Genesis 13,14-17)
Bůh není lhostejný k tomu, co dělám. Dokáže ocenit, když jednám nesobecky. Je rád, když svou budoucnost stavím na důvěře v jeho zaslíbení. Abram to udělal a proto ho Hospodin znovu ujišťuje, že mu dá nejen zemi, ale i potomky, kteří tuto zemi obsadí a udělají si v ní svůj domov.
Hospodin je pánem celého vesmíru. Přesto si dokáže udělat čas na to, aby mi ukázal, že dobře ví, co dělám. Podobně jako Abramovi i mně slibuje nádhernou budoucnost. Ne, nedává mi kousek země na blízkém východu. Nabízí mi své nebeské království a celou věčnost. To už stojí za to, abych dal při výběru přednost tomu druhému. Nehostinná krajina s Božím požehnáním je víc, než to nekrásnější a nejúrodnější údolí.
(Tento díl měl vyjít minulou neděli. Došlo k prohození. Díky za pochopení.)
