Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? Vždyť sám David praví v Knize žalmů: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“ (Lukáš 20,41-44)
Ten spor trvá už skoro dvě tisíciletí. Kdo je Mesiáš? Je Ježíš moudrý učitel, nebo je skutečně Bůh? Židovští duchovní měli dostatek vzdělání i moudrosti, aby věděli, s kým mají tu čest.
Když Ježíše navštívil Nikodém, jeden z nich, začíná dialog slovy: „Mistře, my víme...“ (Jan 3,1) Jenže vědět neznamená věřit a v tom byl problém mnoha lidí, kteří jen ví.
Velekněží, farizeové, kněží, saduceové a starší velice dobře věděli s kým mají tu čest. Ježíš byl Mesiáš, Boží Syn, jenže neodpovídal jejich představám. Proto se snaží všechny ostatní přesvědčit, že Ježíš je jen moudrý učitel.
I dnes se setkávám s lidmi, kteří tvrdí totéž. Když už nemohou zpochybnit jeho existenci, tak alespoň prohlašují, že je jen moudrý učitel, ale v žádném případě není Bůh. Zapomínají, že se Ježíš opakovaně „dopouští“ činů, které může dělat jen Bůh. Když nad nosítky ochrnutého muže prohlásí, že mu odpouští hřích, přítomní duchovní protestují: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?" (Lukáš 5,21) Ježíš se opakovaně staví do role Boha. Pokud o něm říkám, že je jen „moudrý učitel“, tak o něm vlastně prohlašuji, že je lhář.
Není-li Ježíš Bůh, nemá cenu se jeho učením zabývat. Pokud ale Bohem je, pak stojí za to se s ním seznámit a spřátelit.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
