Abram, přestože je v Bibli často dáván za příklad věřícím, nebyl dokonalý. To se projevilo i v jeho čekání na potomka. Bůh stále slibuje, ale stále nic. Možná to bylo doma tak živé téma, že už Sáraj neměla chuť stále poslouchat Abramovo naříkání. Nebo už ji nebavilo to stále dokola zkoušet, když to k ničemu stejně nevedlo.
Jednoho dne přichází za svým mužem s návrhem. Nabízí mu svou služku Hagar, která je mladá a asi i plodná. Když se s ní Abram vyspí, ona porodí dítě, a to vychovávat Sáraj jako budoucího dědice. Abram s tím souhlasí: "I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.
Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin."
Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.
Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?"
Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje."
Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím."
I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?" Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí..." (Genesis 16,4-14)
V tomto vyprávění se mi líbí jméno, které Hospodinu dává Hagar. Když je na útěku od Sáraj, která jí ze života udělala peklo, dostává se do beznadějné situace. Díky těhotenství je na pokraji svých sil. Myslí si že umře. Hodnotí těch pár let života a přiznává, že si to vše zavinila sama. Kdyby tak neprovokovala svou paní, mohla by žít spokojeně v její rodině. Vždyť její pán ji má rád. Není pro něho jen nástroj na zplození dětí. Choval se k ní vždy jako k matce, která mu konečně dá dědice.
Jak tak uvažuje a chystá se na smrt, najednou slyší hlas. Dovídá se, že neumře, protože Abramův Bůh o ní ví a zemřít ji nenechá. I když její syn nebude tím, kdo ponese jméno svého otce, dostane jméno, které bude hovořit o tom, jaký je Bůh. Je to Bůh, který slyší. Hospodin mu požehná a vznikne z něho nový národ. Hagar na vše reaguje slovy, která jsme četli. Hospodin je podle ní nejen "Bůh slyšící", ale také "Bůh vševidoucí".
Reakce této ženy se mi líbí. Přemýšlí o tom, co slyší a vidí, a pak z toho dělá uzávěr: "Tento Bůh o mně ví vše. Slyšel můj pláč a vidí nejen to, co právě prožívám, ale i budoucnost dítěte, které jsem ještě neporodila." Takový Bůh se jí líbí, a proto poslechne a vrací se pokorně nazpět. U Sáraj ji nečeká snadný život, ale ona přesto jde, protože chce, aby Hospodin, "Bůh vševidoucí", mohl splnit to, co zaslíbil.
Uvažuji nad tím, že bych se od Hagar mohl naučit víc přemýšlet o tom, co prožívám s Bohem. Přemýšlet a možná také čas od času dát svému Bohu jméno, které vyjádří můj obdiv k němu za to, jaký je a co v mém životě dělá.
