Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. (Lukáš 17,3)
„Dej si pozor!“ Tuto větu vyslovujeme, když je někdo z našich přátel v ohrožení. Pokud vím, že někomu hrozí nebezpečí, je mojí povinností ho varovat. Neplatí to snad jen v šachu, i když i v této hře musím varovat slovem „šach“, kdykoli ohrozím krále mého soupeře.
Ježíš nás upozorňuje na další nebezpečí, kterým se stává naše mlčení, když vidíme hřích „bratra“. Jamile mlčím ke zlu, které vidím, stávám se jeho součástí a časem budu sám zlým. Ten, kdo přehlíží hřích, se s ním totiž pomalu ztotožňuje.
Pokud vnímám, že můj bratr dělá něco zlého, mám mu to říci. To ale není vše. Když na mé upozornění zareaguje kladně, mám mu nabídnout pomoc v jeho boji s hříchem. Cílem mého napomenutí totiž není odsouzení, ale náprava. Proto, pokud se bratrův hřích týkal mne, mám nabídnout i odpuštění.
Jenže termín hřích už dávno zmizel z našeho slovníku. Boží zákon už nikomu nic neříká, a tak nemáme na čem stavět to, čemu se dřív říkalo morálka nebo dobré mravy.
Ježíš ví, že každý z nás touží po životě v prostředí rodiny, která nás miluje a přijímá. Proto nám radí, abychom se naučili takové vztahy a takové prostředí aktivně vytvářet tím, že svým blízkým slovy i jednáním připomenu principy Božího království.
Nikdo z nás není imunní vůči zlu a jeho schopnosti nás infikovat. Proto si v boji s hříchem musíme navzájem pomáhat. Tím, že se navzájem upozorníme, i tím, že si i odpustíme. Tak to dělá Ježíš – napomíná nás a také nám odpouští. Díky mu za to.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
