Člověk je neustále bombardován spoustou pokušení. Vždy se najde někdo, kdo mi nabízí možnost přijít bezpracně k něčemu, co mi nepatří. Nebo alespoň tomu druhému závidět to, co on má a já ne.
Jak se mohu bránit, abych odolal? Podle Davida je to prosté:
"Odstup od zlého a čiň dobré
a navěky budeš mít podíl na zemi,
protože Bůh miluje právo
a své věrné nikdy neopustí.
Ti budou navždycky pod jeho ochranou,
ale rod bezbožníků navždy vyhyne." (Žalm 37,27-28)
Bůh mi dává svobodu, stejně jako ji dal už v ráji. Nezakázal ďáblovi přístup do zahrady, ale vymezil mu tam místo u stromu poznání. Také prvním lidem dal svobodu. Varoval je před nebezpečím, které jim hrozí u zapovězeného stromu.
V ráji byl celý sad stromů s mnoha druhy ovoce. Jedno chutnější než druhé. Adam s Evou mohli chodit a jíst dosyta. Kdyby se zabývali stromy, u kterých jim nehrozilo nebezpečí, nikdy by se s ďáblem nepotkali.
David nám radí, abychom dělali to, co je dobré a pak nás neohrozí zlo. Prostě na zlo nebudeme mít čas. Navíc, tam, kde je dobro, tam je i Bůh a jeho ochrana. Bůh přikryje zvláštním požehnáním a ochranou každého, kdo si zamiluje Ježíšův životní styl. A přidává i něco navíc:
"Spravedliví – ti obdrží zemi,
navěky se stane jejich domovem." (Žalm 37,29)
Někde jsem četl, že křesťanství není filozofický směr, ale životní styl. Čím jsem starší, tím víc to vnímám i ve svém životě. Zkušenosti mne učí důvěřovat Bohu a jeho radám, které vyjádřil ve svém Zákoně. V tom, co Bůh říká, nacházím životní moudrost. A hlavně, nikdy jsem nelitoval, když jsem Boha poslechl.
"Ústa spravedlivého mluví moudře
a jeho rty vynášejí právo.
Boží zákon má ve svém srdci,
proto neuklouzne." (Žalm 37,30-31)
Ještě něčeho si ve svém životě všímám. Byla doba, kdy jsem Zákon dodržoval spíše ze strachu z Boha. Měl jsem pocit, že kdybych Boží zákon vědomě přestoupil, jeho autor by to bral jako vzpouru a hned by mne potrestal.
Dnes je to jiné. Boží zákon respektuji, protože jsem poznal, že Bůh není zlý a vše, co dělá, dělá pro mé dobro. I ten jeho Zákon má jen jeden cíl – mé dobro. Často si připomínám jednu situaci. Mému malému synovi jsem se snažil vysvětlit, že kamna pálí a proto se jim musí vyhýbat. Nějak to nemohl pochopit a tak jsem mu řekl, že pokud ho uvidím u kamen, dostane na zadek. Viděl jsem na něm, že to bere jako křivdu. Vždyť co je špatného na tom, že chce jít ke kamnům a zkoumat? Můj zákaz pochopil, když se v nestřežené chvíli dostal ke kamnům a spálil si ruku. V jeho dětských očích byla nejen bolest, ale i pochopení, že táta věděl, co říká.
"Bezbožný po spravedlivém slídí,
jako zvěř by ho chtěl uštvat k smrti.
Něco takového však Bůh nedopustí,
nenechá jej lotrům napospas." (Žalm 37,32-33)
Nemusím sloužit zlu. Mohu si vybrat, že začnu šířit dobro. V takovém případě se Bůh stává mým ochráncem i pomocníkem. To je osvobozující ujištění.
