Po vítězné válce s vojskem, které zajalo synovce Lota, Abram odmítá válečnou kořist. Říká, že v otázce svého majetku chce plně spoléhat na Hospodina. Dokonce dává desátek a pak se všichni rozcházejí do svých domovů.
Krátce nato se Abramovi opět zjeví Bůh. Znovu ho ujišťuje o své přízni a také opakuje slib, že se Abramovi a Sáraj narodí syn. Abram má pochybnosti. Hovoří o nich s Bohem. Ten mu najednou řekne něco zvláštního: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.
Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.
Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti." (Genesis 15,13-16)
Při čtení tohoto textu jsem chvíli přemýšlel o tom, jak asi bylo Abramovi, když slyšel tato slova. Už léta, vlastně desetiletí, putuje zemí, kterou mu Hospodin přislíbil pro jeho potomky. Jenže potomek stále žádný a nic nenasvědčovalo tomu, že někdy bude. Čím jsou s ženou starší, tím těžší je věřit, že se jim právě teď narodí syn.
Do toho mu Hospodin oznámí, že až se mu narodí dědic, o kterém Abram i jeho žena stále více pochybují, tak žádnou zemi nedostane. Jeho rodina bude muset ještě vytrpět čtyři staletí otroctví a teprve pak dostane svobodu a nový domov. To není moc povzbuzující proroctví.
Abramovi je jasném že se nedožije chvíle, kdy jeho rodina konečně najde bezpečný domov, ve kterém se usadí. Bůh ho utěšuje a říká, že on sám, až předá vše co má svému synu, zemře "v utěšeném stáří".
V tom, co Bůh říká Abramovi, je ale ještě jedno důležité poselství, které nepatří Židům, ale nám všem. To důležité sdělení se skrývá ve slovech "dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti". Co tím chce Bůh říci? Hospodin tu zcela na rovinu říká, že každý národ má dobu, během které ho chrání Boží milost.
Vlastně má takové období každý člověk. Bůh k nám promlouvá různými způsoby. K někomu skrze Bibli, k dalším prostřednictvím přírody, svědomí, sny nebo vidění. Stvořitel celého vesmíru se tak snaží přivést každého z nás k poznání, které změní nejen náš pozemský život, ale nakonec nám umožní získat dekret na věčný život v Božím království.
Bůh tak odpovídá na Abramovu nevyřčenou otázku: "Proč musíme tak dlouho čekat? Proč nám tu zemi prostě nedáš hned?" Podobné otázky někdy trápí i nás. Ani my někdy nerozumíme, proč na naplnění některých Božích zaslíbení musíme čekat tak dlouho. Bůh totiž svou milost nabízí všem, a to, co dává nám, není nikdy na úkor jiného.
A tak dnes skončím varováním. Hospodin dal každému z nás "dobu milosti". Čas, který máme k dispozici, abychom svým jednáním prokázali, že si vážíme nabídky věčného života. Pokud tento čas zmeškáme, dopadneme jako Emorejci, kteří nakonec svou zemi museli přenechat Židům. Přišli o ni, protože si jí nevážili a nebrali ji jako Boží dar.
Jak jsem na tom já? Vážím si Božích darů? Kdy skončí má "doba milosti"?
