Opět se chci věnovat 21. žalmu. Přesto začnu citací starozákonního proroka Zachariáše. V jeho knize se totiž objevuje zvláštní Boží výrok, který nám pomůže lépe pochopit Davidova slova, která jsem uvedl i v nadpisu.
Prorok Zachariáš zapsal krásné zaslíbení adresované všem, kdo se rozhodli uctívat Hospodina: "Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka." (Zachariáš 2,12) Bůh ví o všem, co prožíváme. Není mu lhostejné, když nám někdo ubližuje. A tak se naši nepřátelé stávají i jeho nepřáteli.
Teď už si můžeme poslechnout Davida:
"Bože, zastav mocně své nepřátele,
kdo tě nenávidí, tvé ruce neujde.
Až se zjevíš, stráví je oheň tvého soudu,
nezůstane po nich ani památka." (Žalm 21,9-10)
Je to zvláštní. Bůh, který je láska, má nepřátele. Podle Davida jsou to lidé, kteří Boha nenávidí a díky tomu neobstojí na Božím soudu. Po něm Bůh jedny pozve k věčnému životu v Božím království, zatímco ty druhé stráví oheň Božího soudu.
Odmítnutí Boha a dokonce nenávist vůči Hospodinu ale nemá jen "věčné důsledky". Ne vždy je třeba čekat na Boží soud, aby se ukázalo, že Boží mlýny melou. Co o tom říká David?
"Ti, kdo se bouří,
na zemi nebudou mít následníky,
vymře jejich rod.
Tvou zlobu obrátili proti sobě
a jejich plány vyústily v nic.
Stali se terčem šípů tvého hněvu,
tětiva tvého luku již drnčí." (Žalm 21,11-13)
Lidé, kteří se kochají v hříchu a páchání zla jako prase v blátě, si většinou myslí, že jsou nedotknutelní. Podobně, jako si to do nedávné doby mysleli i naši politici. Přesto Bůh dopouští, aby došlo i na ně. Obrací jejich plány proti nim. Naplní se tak lidová moudrost, že "kdo jinému jámu kope, sám do ní padá".
Často si kladu otázku, proč Bůh takto nepotrestá všechny zlé lidi. Proč se daří odhalit jen malou část trestných činů a ještě méně pachatelů je potrestáno. Nakonec si musím přiznat, že nevím.
Možná měl podobný problém i David. Proto svou píseň končí slovy:
"Pane, ukaž nám znovu svoji sílu,
chceme zpívat o tvém vítězství." (Žalm 21,14)
Český ekumenický překlad stejnou myšlenku tlumočí slovy:
"Pozvedni se, Hospodine, ve své moci!
Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle."
"Pozvedni se, Bože. Ukaž mi svou sílu. Dej mi důkaz, že nejsi jen přelud mé mysli. Zastav své i mé nepřátele..." Kolik takových modliteb už ode mne Bůh slyšel. Jak často podobně volám, když zlo a zlí lidé ubíjejí mou víru a důvěru v Boží ochranu i v jeho samotnou existenci?
Při posledním čtení této Davidovy písně mne najednou napadla ještě jedna myšlenka, ze které mi naskočila husí kůže. Bůh opravdu dokáže zastavit své nepřátele. Nejsem i já jeho nepřítel? Jak se chovám k těm, které on považuje za své děti? Neubližuji jim? Nedotýkám se "zřítelnice Božího oka"?
