David se postupně vyrovnává nejen se svou vážnou nemocí, kterou trpí, ale i s tím, co mu přejí jeho nepřátelé. Ti docela drze rozšiřují, že se z této nemoci už nevyléčí a jistě umře. Jako by se už nemohli dočkat, až sami zasednou
na jeho trůn.
Nebyl by to ale David, kdyby se s těmito problémy trápil sám. Těžký život ho naučil předkládat dobré i zlé svému Bohu, a tak to dělá i v této písni. Volá:
"Hospodine, zastaň se,
a pozvedni mne k odplatě." (Žalm 41,11)
Tato slova mi v mé mysli vyvolávají vzpomínku na chvíle, kdy jsem byl na dně. Neměl jsem chuť žít, protože se mi vše zdálo zbytečné, podobně jako o tom můžeme číst v biblické knize Kazatel.
Depresivní stavy u mne většinou trvají jen do chvíle, kdy si vzpomenu na Davida a jeho Žalmy. V okamžiku, kdy začnu své problémy probírat s Bohem, začnou chmury ustupovat a život má zase smysl. Také problémy, které mi ještě před chvílí připadaly jako neřešitelné, už nevypadají tak hrozivě.
David má přání, aby mu Bůh dokázal svou náklonnost konkrétním činem. Chce mít jistotu, že jeho nepřátelé nemají pravdu. Chce vědět, zda se uzdraví a bude znovu vládnout Izraeli. Proto prosí:
"Svou náklonnost mi prokaž tím,
že umlčíš zlý posměch nepřátel." (Žalm 41,12)
Zažili jste někdy posměch, který vás srážel až do kolen? Ďábel nás dobře zná. Ví přesně, kde jsme nejvíce zranitelní. Ví také, od koho bolí posměch nebo zrada nejvíce. Už minule jsme četli Davidova slova:
"A co horšího?
I můj důvěrný přítel, kterému jsem důvěřoval,
který z mého stolu jídal, zradil a postavil se proti mně." (Žalm 41,5-10)
David ví, že za tím vším je ďábel a lidé, kteří se dostali pod jeho nadvládu. Proto se nesnaží problém vyřešit sám, ale předává ho Hospodinu. Jen Bůh totiž umí řešit tyto problémy tak, že zase napraví nabourané přátelství.
Bůh dokáže posílit naše srdce k tomu, aby dokázalo odpustit. To je vlastně na tom procesu uzdravení nejtěžší. To totiž nedokážeme ve své vlastní síle. Proto David přidává další prosbu:
"Zachovej mi srdce upřímné,
ať před tvou tváří stojím na věky." (Žalm 41,13)
David tu přináší jednu z nejstručnějších definicí spasení. Bůh může pro své nebeské království zachránit jen toho, kdo získá upřímné srdce. Ono to zní jednoduše. Pravdou ale je, že většinou máme trochu jiné srdce. Prorok Jeremiáš se ve své modlitbě ptá: "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?" (Jeremiáš 17,9)
Hospodin zná mé srdce. Ví o všem, co je potřeba z něho ještě vymést ven, aby bylo upřímné. Proto mne zve, abych se před něho postavil a podíval se na rentgen svého hříšného nitra a pak, když je stanovena diagnóza, přijal z jeho rukou i lék.
Pokud dovolím Bohu, aby léčil mé nitro, tak mohu už teď s Davidem zpívat:
"Sláva a čest buď Bohu Izraele,
amen i amen, nyní i na věky!" (Žalm 41,14)
