Jako malý kluk jsem obdivoval závodníky, kteří se v upravených autech proháněli po zamrzlém rybníku u cukrovaru. Později, když jsem bydlel v Gottwaldově, jsem se stejným obdivem vzhlížel k jezdcům Barum rallye.
Roky běží a já začínám objevovat nové hrdiny. Ty skutečné. Jednoho takového jsem potkal včera cestou do obchodu. Projel kolem mne a já nevěřil svým vlastním očím. Řídil nosem.
Když mne předjel, přidal jsem, abych ho dohonil a pak jsem ho poprosil, jestli by mi mohl vysvětlit, jak to dělá. Podíval se na mne a já teprve v té chvíli pochopil, že není jen ochrnutý, ale že ani nemůže mluvit. Mohlo mu být tak dvacet let.
Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že má zvědavost zůstane neukojena, když v tom jsem uslyšel: „Petříku, ukaž pánovi, jak přidáváš rychlost.“ Otočil jsem se a uviděl starší paní, mámu tohoto borce. A Petřík mi ukázal, jak nosem řadí, troubí, brzdí i zatáčí. Jeho elektrický invalidní vozík ho poslouchal jako hodinky.
Tahle ukázka trvala asi tři minuty. Pak jsme se rozloučili, protože právě přijížděl autobus, do kterého Petřík zaparkoval svou „káru“. Ještě jsem mu zamával a on se na mne usmál, podobně jako jeho máma.
I dnes se rád podívám na F1 nebo ukázky z rallye. Piloti, kteří řídí ta závodní fára, jsou machři. Ale Petřík je ještě větší borec. Díky tomu, že se naučil ovládat svůj vozík nosem, získal kus svobody. Může se pohybovat sám. Může jet tam, kam chce. Borec.
Bylo by ale nespravedlivé, kdybych tu vysekl poklonu jen Petříkovi. Stejná, a spíše ještě mnohem větší, patří jeho mámě a všem lidem, kteří pomáhají takovým „Petříkům“ v tom, aby si splnili své sny. Dojít si tam, kam chceme, je pro nás, kteří chodíme po svých, možná samozřejmost. O to více bychom si měli vážit těch, kteří se dokážou poprat se svým handicapem.
V biblické knize Přísloví je rada pro všechny, kteří naříkají nad svým osudem a jsou přesvědčeni, že jim všichni křivdí, a proto jsou tak chudí. Moudrý král Šalomoun jim radí: „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“ (Přísloví 6,6) Možná, kdyby šel Šalomoun včera se mnou, tak by nám vzkázal: „Jestli si myslíte, že je vše proti vám, běžte se podívat na Petříka, a možná zmoudříte!“
V posledních dnech mne v mém rozletu trochu brzdí bolavá záda a také pata. Setkání s borcem, který se naučil řídit nosem, protože má ochrnuté ruce i nohy, mi pomohlo vidět vše zase mnohem pozitivněji.
Díky, Petříku. V mých očích jsi větší borec a hrdina než všechny hvězdy F1, rallye a čehokoliv jiného. Nezapomeň se každé ráno usmát na svou mámu, ať ví, že ji máš rád a oceňuješ vše, co pro tebe dělá.
