Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. (Lukáš 20,19)
Duchovní vůdci Izraele jsou zajedno v tom, Ježíš musí zemřít. Nejraději by ho zabili hned, ale bojí se „lidu“, protože ti prostí a nevzdělaní ho milují.
Zákoníci a velekněží přitom dávno vědí, že je Mesiáš. Naplnilo se na něm vše, o čem četli v Písmech. Přesto se staví proti svědectví proroků a raději lpí na svém tradičním výkladu.
Často dostávám otázku, co je to hřích proti Duchu svatému, o němž Ježíš říká, že nemůže být odpuštěn. Myslím, že jednu z odpovědí můžeme vidět u těchto duchovních vůdců. Ví, že Ježíš přináší šanci na oživení vztahu s Bohem. Ví, že přináší spásu, ale přesto ho odmítají přijmout a chtějí se ho zbavit.
Hřích proti Duchu svatému je vědomé odmítání pravdy, kterou znám. Je to zacpávání si uší ve chvíli, kdy mi Bůh chce ukázat to, co mi zatím zavírá bránu nebeského království. Tento hřích tak není jen nějaký konkrétní skutek, ale jde o dlouhodobé odmítání světla, které se časem stane součástí životního stylu.
Židovští duchovní, kteří plánují vraždu Ježíše, nakonec ve jménu Boha bojují proti Bohu samému a není to jen jejich problém. V každé generaci věřících se najdou jejich horliví pokračovatelé. Pokud nevěříte, že je to možné, podívejte se do dějin křesťanství.
I já mohu hřešit s božím jménem na rtech a myslet si stejně jako židovští vůdci, že účel světí prostředky. Jak se tomu mohu bránit? Nejlépe aktivní spoluprací s Ježíšem. On přišel, aby šířil dobro i radost, a já se k němu mohu přidat.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
