Potkali se v menze. Ona krásná štíhlá blondýnka, on snědý Arab s krásnýma hnědýma očima. Na rozdíl od podobných příběhů to nebyla láska na první pohled.
Pár dnů ho pozorovala. Vnímala, jak se Ahmed chová. Byl galantní, velice milý a přívětivý. Věděla, že o ni má zájem, ale ještě chvíli ho napínala. Jeho vystupování bylo odlišné od toho, co viděla u ostatních spolužáků. Byl sebevědomý a přitom velice jemný...
Po několika dnech se Blanka nechala pozvat na rande. Bylo jim spolu báječně. Uměl vyprávět příběhy, které neznala. Znal spoustu moudrých přísloví, měl smysl pro krásu a tak by se dalo pokračovat dál.
V době, kdy otěhotněla, si u něho začala všímat postupné změny chování. Ta byla ještě patrnější po svatbě. Už nebyl tak pozorný a galantní. Najednou se k ní začal chovat jako k inventáři.
Těhotenství jí zkomplikovalo další studium, ale nakonec vše zvládla a mohla nastoupit do práce. Ahmed nepracoval. Slíbil, že bude hlídat syna, který se jim narodil. Přestože ji na kolejích zval na jídla, která sám vařil, teď musela vařit po návratu z práce sama. Nepomohl s ničím. Vymlouval se, že je unavený z toho, jak hledá práci.
Blanka pomalu zjišťovala, že je sice vdaná, má doma manžela, ale na vše je sama. Blížil se ramadán a ona si uvědomila, co ji čeká. Zatímco ona bude v práci, Ahmed bude vyspávat a po západu slunce bude očekávat vášnivou noc až do svítání. Když to s ním zažila poprvé, byli ještě svobodní a ráno si mohla přispat. Jenže teď musela v šest vstávat, aby stihla včas dojet do práce.
Po skončení ramadánu se dostala do péče psychiatra. Téměř měsíc bez spánku, ponižování a občas i bití a vynucování sexu násilím notně nahlodalo její duševní i tělesné zdraví.
Nakonec na radu přátel podala žádost o rozvod. Ahmed začal vyhrožovat, že sbalí syna a odjede s ním domů, do Iránu a Blanka už ho nikdy neuvidí. V té době Blanku odsoudili i její rodiče. Ahmed to s nimi uměl a tak uvěřili jeho báchorkám o tom, že se špatně stará o syna a že je Ahmedovi nevěrná...
Ahmed byl skvělý herec. Kdybych si několikrát nevšiml modřin a monoklů, které se Blanka snažila maskovat oblečením nebo make-upem, také bych mu uvěřil, když mi vyprávěl svou verzi.
A tak, když jí odmítli pomoc vlastní rodiče, uvažovala o tom, že spáchá sebevraždu. Život jí zachránily kamarádky, které jí v té kritické době věnovaly hodně svého času...
Na Blančin příběh jsem si vzpomněl při čtení českého překladu knihy Beyond the Veil of Darkness (Před oponou říše temnot), kterou napsala Esmie G.Brannerová. Také ona podlehla kouzlu podmanivých muslimských očí. Zažila pak únos tří ze svých pěti dětí, měsíce ponižování a strachu o osud dětí i svůj. Když ji manžel nechal bez peněz v cizí zemi, žila týdny z darů svých sousedů, se kterými se ani neuměla domluvit. Příběh Esmie Brannerové skončil šťastně. Díky rodině a přátelům se jí podařilo opustit muslimskou zemi a vrátit se domů.
Blančin příběh zatím happyend nemá. Ale může snad být varováním. Soužití s muslimem nemusí vypadat tak, jak o něm na tomto blogu píšou propagátorky islámu. Příběh Blanky a Ahmeda jen ukazuje, že staré české přísloví "Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají" stále platí.
PS: Jména obou aktérů jsem z pochopitelných důvodů změnil.
