„Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ (Lukáš 10,23+24)
Už v ráji zazněl Boží slib týkající se Mesiáše. Krátce po prvním hříchu přichází za Adamem a Evou jejich Stvořitel. Seznamuje je s důsledky jejich pádu. Ve chvíli, kdy se obrací na ďábla, který to vše spískal, prohlásil: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Genesis 3,15) Jeden z potomků ženy porazí původce zla a dobro znovu zavládne na celé naší planetě.
K této první zmínce o Mesiáši pak proroci postupně přidávali další a další podrobnosti. Popisovali to, co viděli ve viděních. Ježíš říká, že by Mesiáše rádi viděli osobně, ale tuto možnost měli až lidé v době, kdy Bůh v osobě Ježíše sestoupil na naši planetu.
Učedníci věřili, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Dlouho se na něj dívali optikou židovských tradic, nakonec ale pochopili, že jeho království zahrnuje nejen svět, ale celý vesmír.
Židovští duchovní měli možnost vidět totéž co učedníci, ale jejich oči v něm neviděly Mesiáše. Proč? Protože ho v něm vidět nechtěli.
Co vidí mé oči? Vidím v Ježíši svého Spasitele? Umím se radovat z toho, když vidím, jak se v mém nitru i v lidech kolem mne upevňuje důvěra v Boží milost? Ježíš říká, že záleží na mně, na co se budu dívat a co udělám s tím, co uvidím. Pokud se rozhodnu správně, budou i mé oči blahoslavené.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
