"Přece nebudeme dělat problém z takové maličkosti," říkal mi nedávno řemeslník pracující na rekonstrukci naší modlitebny. O co šlo? Chtěl přijít pracovat i v sobotu. Snažil jsem se mu vysvětlit, proč to není možné. Citoval jsem mu část čtvrtého přikázání, které říká, že pracovat nemá ani náš sluha kterého platíme.
Na tento rozhovor jsem si vzpomněl při čtení následujícího textu z listu Židům: "Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. 15Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.
16Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. 17Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal." (Židům 12,14-17)
Některé maličkosti mohou ovlivnit náš život více, než si myslíme. Kdyby Ezau tušil, jaké následky bude mít ta "miska čočkové kaše", určitě by ještě chvíli vydržel a požádal o trochu jídla raději matku. Jenže, on nepřemýšlel o tom, co bude zítra nebo za pár let. Měl hlad a chtěl se najíst. Hned...
Ezau prodal své prvorozenství. Prodal své právo na požehnání, které bylo určeno prvorozenému synovi. Možná to v té chvíli ani nebral vážně. Možná si myslel, že na to Jákob zapomene.
Uplynulo pár let. Izák, který o příhodě s čočkou nic nevěděl, cítil, že stárne a není už schopen vést "rodinnou farmu". Zavolal svého syna Ezaua, aby mu dal své požehnání. Požádal ho, aby mu připravil oblíbenou zvěřinu. Dřív, než vloží ruce na hlavu svého syna, s ním chtěl pojíst.
Ezau mu v té chvíli měl přiznat, že své právo prvorozeného prodal svému bratru. Neudělal to. Odešel na lov a těšil se, že nakonec bude prvorozeným on. Pokud tento příběh znáte, tak víte, jak to dopadlo. Požehnání dostal Jákob. Ani on v té chvíli nebyl poctivý a tak ho čekalo dvacet let v exilu.
Pokud bych si udělal čas a začal zpětně vypisovat "maličkosti", které negativně ovlivnily můj život, určitě by to byl dlouhý seznam. Ezau chtěl prvorozenství. Jenže, už bylo pozdě. Přišel o něho jednou provždy. Díky Boží milosti mohl po dvaceti letech prožít alespoň usmíření se svým bratrem.
I v mém životě jsou oblasti, ve kterých jsem se zanedbáním maličkostí připravil o kus Božího požehnání. Mnohé problémy, kterými jsem musel projít, by nebyly, kdybych dával pozor i na to, co mi připadalo jako zanedbatelná záležitost.
Pane, děkuji Ti za Tvou milost. Mnohokrát jsem prodal své prvorozenství za misku čočovice. Pomoz mi, abych dnes nepřehlížel maličkosti, které by mne v budoucnosti mohly stát občanství ve Tvém království.
