O tom, že na stáří přichází "soumrak" jsme v knize Kazatel už četli. Šalomoun se k této otázce vrací ještě jednou. Poprvé se o tomto problému zmínil v souvislosti s radostí. Je snadnější se radovat v době, kdy jsme mladí a zdraví, než když už zjišťujeme, že nás naše smysly začínají zrazovat.
Šalomoun tím nechce tvrdit, že stáří už žádnou radost nepřináší. Jen připomíná těm mladým, že se mají radovat teď a nečekat, že šťastní budou jednou, až...
Podruhé se o soumraku zmiňuje v trochu jiné souvislosti. Vybízí mladé, aby začali hledat Stvořitele a smysl života co nejdříve:
"Dříve, než se ti zatmí slunce a světlo,
měsíc a hvězdy,
a sotva přestane pršet, přitáhnou další mraky." (Kazatel 12,2)
Čím je člověk starší, tím složitější je provést jakoukoliv změnu. Týká se to i duchovní oblasti a vztahu s Bohem. Proto Šalomoun radí, aby člověk pamatoval "na svého Stvořitele ve dnech svého mládí". Boha je totiž možné vidět. Musím se ale dívat velice pozorně.
David, Šalomounův otec, zpívá v jedné své písni:
"Nebesa vypravují o Boží slávě,
obloha hovoří o díle jeho rukou.
Svoji řeč předává jeden den druhému,
noc noci sděluje poznatky.
Není to řeč lidská, nejsou to slova,
takový hlas od nich nelze slyšet.
Jejich tón zvučí celičkou zemí,
zní jejich hovor po širém světě..." (Žalm 19,2-5)
Čím dřív začneme hledat Stvořitele, který nám nabízí jedinečný smysl života s věčným dosahem, tím to budeme mít snadnější. Mladá mysl, která není zatížena přesvědčením, že něco nejde, uvidí Boha nejen v řádu, který ovládá vesmír, ale třeba i v kráse květiny.
Boha je možné vidět. Proto Pavel říká: "Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Římanům 1,19+20)
Šalomoun říká, že jednou přijde den, kdy se "zatmí slunce" a my už najednou nebudeme svými smysly schopni vidět Boha v jeho stvoření. Navíc to bude čas, kdy "sotva přestane pršet, přitáhnou další mraky". Díky tomu, že nám budou přibývat zdravotní problémy a ubývat síly na boj s nimi, tak budeme vnímat spíš to špatné než to dobré.
Znám lidi, kteří poznali Boha až ve svém stáří. To je důkaz, že je možné ho nalézt v jakémkoliv životním období. Souhlasím ale se Šalomounem, že v mládí je to snadnější.
Moje oči zatím slouží. Ještě jsem schopen vidět ve dne slunce a v noci měsíc i hvězdy, pokud mi je nezakryjí mraky. A tak chci i dnes při pohledu na oblohu i přírodu okolo sebe pamatovat "na svého Stvořitele". Chci se radovat z toho, že nejsem dílem náhody, ale že za mou existencí stojí milující Bůh, který je také zárukou mé věčné existence.
