Hnutí ANO čeká v sobotu jednodenní volební sněm. Volby budou vlastně jen formalita, protože všichni předem ví, jak to dopadne – jediný kandidát na předsedu na 99% dostane nejspíše 100% hlasů.
Andrej Babiš přiznává, že jeho hnutí usiluje o 10% „umírněných voličů“ SPD. V žádném případě prý ale nehrozí nebezpečí, že by ANO mířilo „do hnědých vod“. Ten, kdo pozorně naslouchá tomu, co poslední dobou zaznívá v poslanecké sněmovně, nebo jak jeho představitelé reagovali na usnesení ÚS, musí vnímat, že ANO skutečně do „hnědých vod“ mířit nemusí, protože už je v té hnědé zapáchající hmotě až po uši.
Andrej Babiš také tvrdí: „Výrazně více míříme do modrých vod.“ Opravdu míří do „modrých vod“? Věřím, že by rád uzmul voliče nejraději všem subjektům na politické scéně. V „přilepšování si“ byl mistrem ještě před vstupem do politiky.
Míří ANO svými postoji a jednáním do „modrých vod“? Stačí jeden příklad, který toto Babišovo tvrzení zpochybní. Ještě když bylo ANO u moci, přidávalo nám, důchodcům, tolik, že pokud by v tom pokračovala i současná vláda, deficit by narostl do ještě obludnějších rozměrů, než v jakých se už v od dob covidu nachází. Když „pětikolka“ zatáhla za záchranou brzdu, ANO spojilo své síly s SPD, aby spolu obě uskupení „hnědě“ zdržovala návrat k tomu, co může alespoň trochu ozdravit skomírající rozpočet.
Nemělo by nás překvapit ani to, že se ANO stále více ohlíží směrem na východ. Paní Alena Schillerová tvrdí: „Nejsme ani eurohujeři, ani euroskeptici.“ Dalo by se říci, že ANO není ve vztahu k EU „ani ryba ani rak“. To pro případ, že by se v průzkumech ukázalo, že „většina“ by chtěla EU opustit.
Spousta důchodců nedá na Andreje Babiše dopustit, protože to je přece ten „hodný pán“, co jim přidal. Dnes mu tleskají i ti, co pláčou po starých dobrých časech, kdy jsme ještě nebyli „kolonií západu“, ale byli jsme hrdá a svobodná součást Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Hnutí ANO je „stranou jednoho muže“, což je pro všechny pohodlné. Zatímco koalice musí neustále hledat vzájemné kompromisy, v ANO rozhoduje hlas Andreje Babiše. Ostatní hlasují tak, aby byl spokojený předseda. Běda tomu, kdo by si dovolil být proti.
Není to tak dávno, co během prezidenské kampaně Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje, nepodpořil svého předsedu. Jak dopadl, všichni víme. Velice rychle dobrovolně skončil nejen jako člen ANO, ale i jako hejtman, a s ním skončili i ti, kdo dali najevo, že s ním sympatizují.
Včera mne na iDNES.cz zaujala jedna ilustrační fotka ze zasedání sjezdu Komunistické strany Severní Koreje. Připomněla mi sjezdy KSČ ještě před rokem 1989. Možná to tak nějak bude vypadat i na sněmu ANO. Všichni, jako jeden muž, zvednou pravici, aby dali najevo, že s Andrejem Babišem budeme i nadále směřovat ke světlým zítřkům.
Panu předsedovi už teď blahopřeji k jeho znovuzvolení. Nejen k tomu zítřejšímu, ale i ke všem dalším, která budou zcela jistě následovat tak dlouho, dokud mu bude sloužit zdraví.
