Je vaše víra stabilní nebo máte někdy pochybnosti? Když jsem četl dnešní text z Matoušova evangelia, vzpomněl jsem si na jednu starou píseň, kterou jsem poprvé slyšel na stařičkém gramofonu u mé tety. Jan Werich s Jiřím Voskovcem v ní zpívají: "Jednou jsi dole jednou nahoře..."
Matouš vzpomíná na to, co prožíval, když se dověděl, že Ježíš žije: Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. (Matouš 28,16-17) Všimli jste si toho? Učedníci se klanějí vzkříšenému Mesiáši, ale někteří z nich při tom mají pochybnosti. Ještě stále se nevzpamatovali z šoku, který utrpěli, když viděli Ježíše umírat na kříži.
Možná přitom vzpomínali na chvíli, kdy se Petr kasal: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci. (Matouš 26,35) Nakonec Ježíše zapřeli všichni. Všichni Ježíše opustili v okamžiku, kdy se cítili ohroženi.
Když učedníci později četli Matoušovo evangelium, byli určitě rádi, že se ve svém vyprávění zaměřil jen na Petra: Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!"
Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka."
V tom zakokrhal kohout; tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: `Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.´ Vyšel ven a hořce se rozplakal. (Matouš 26,73-75)
Dost dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že tyto texty nejsou v Bibli, abych měl pocit, že jsem lepší než učedníci. Mnohokrát jsem kroutil hlavou nad tím, jak mohl být Petr tak zbabělý. Nechápal jsem to. Přece, kdybych já prožil s Ježíšem tak úžasné zkušenosti, jako Petr, nikdy bych Ježíše nezradil...
Jednoho dne jsem si při čtení závěru Matoušova evangelia uvědomil, že jsem na tom stejně jako Petr. Nejsem o nic lepší. Když je období klidu, mám silné řeči. Pak přijde problém a ...
Dnes už se při čtení těchto textů nepohoršuji nad pochybujícími učedníky. Naopak, děkuji Bohu za to, že i toto můžu číst v Jeho slovu. Protože jsem poznal, že stejně jako učedníci se i já někdy klaním a při tom mám pochybnosti.
Jsem jako Eliáš, který prožil na hoře Karmel úžasnou zkušenost. Bůh se k němu přiznal, takže celý Izrael pak volal: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" (1.Královská 18,39) Druhý den ve své modlitbě říká: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." (1.Královská 19,4)
Vážím si toho, že Bible své hrdiny ukazuje nejen ve chvílích slavných vítězství, ale i tehdy, když byli na dně. Vážím si Matouše, že je ve svém vyprávění pravdivý. Nebojí se přiznat, že víra učedníků byla vrtkavá. Chvíli byli nahoře, chvíli dole. Když čtu o krizích, kterými procházela víra Eliáše i učedníků, mám odvahu jít ve svém životě víry dál. Věřím, že mne Bůh bude posilovat stejně, jako povzbuzoval hrdiny, o kterých právě čtu.
Pane, děkuji Ti, že mne podpíráš, když je má víra plná pochybností. Chci Tě za to chválit i dnes. Jsi úžasný a já Tě mám rád.
