Ženy, které našly prázdný hrob, prožily překvapení, ze kterého se ale brzy vzpamatovaly. Když jim anděl prozradil, že Ježíš před chvílí vstal z mrtvých, běžely tuto radostnou novinu zvěstovat truchlícím učedníkům.
U hrobu byly i stráže. Vojáci toho viděli víc než ženy. Viděli, jak se najednou dal do pohybu těžký kámen, který uzavíral hrob, ve kterém byl pochován ten popravený vzbouřenec. Pak spatřili Ježíše, který jim v té chvíli vůbec nepřipadal mrtvý. V té chvíli se u hrobu objevila zvláštní postava – anděl, který pak rozmlouval s ženami, které přišly k hrobu...
Chvíli to trvalo, než se vzpamatovali z toho šoku, ale pak se i oni vydali na cestu do Jeruzaléma: Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti."
Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes. (Matouš 28,11-15)
Znalci zákona navádějí a podplácejí strážné, aby lhali. To je tedy šok. I když, ten, kdo četl pozorně předchozí události v Ježíšově životě zase tak moc překvapený být nemusí. Velekněží a zákoníci vlastně bojovali proti Ježíši skoro od začátku jeho veřejné činnosti. Chystali na něj léčky a i v sobotu dokázali osnovat plány na jeho vraždu.
Skoro by se mohlo zdát, že všichni velekněží, zákoníci, farizeové a saduceové jsou tak špatní, že už nemají žádnou šanci na spasení. Ježíš je často kárá. Opakovaně je nazývá pokrytci a osmkrát nad nimi vyslovil své "běda". Mají tito lidé ještě nějakou šanci na nápravu, nebo už propadli věčnému zatracení?
Apoštol Jan ve svém evangeliu vzpomíná na zvláštní návštěvu, kterou Ježíš dostal jednou v noci: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." (Jan 3,1-2)
Nikodém je důkazem toho, že všichni židovští duchovní nebyli špatní. Zpočátku své sympatie k Ježíši tajil. Po jeho smrti ale podle Jana "přinesl sto liber směsi myrhy a aloe" (Jan 19,39) na jeho pohřeb. V té chvíli už není, podobně jako Josef z Arimatie, Ježíšovým tajným učedníkem, ale veřejně se k němu přiznává.
Mnozí kněží uvažovali o Ježíšových slovech. Sledovali jeho činnost. Když pak vzniká mladá křesťanská církev, Lukáš v její kronice napíše: "Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru." (Skutky 6,7) Ježíšovo neúnavné úsilí o záchranu židovských duchovních přineslo ovoce až po jeho nanebevstoupení.
To je dobrá zpráva i pro nás. Možná se roky modlíme za někoho, na kom nám záleží. Možná se nám přitom zdá, že naše modlitby už nemají smysl, protože naše svědectví o Boží lásce naráží na tvrdé srdce. Nevzdávejme se. Copak mají naší přátelé tvrdší srdce, než velekněží a farizeové?
Pane, pomoz mi i dnes věřit tomu, že Tvé slovo může změnit mé srdce i srdce lidí, za které se modlím a na kterých mi záleží.
