Po Ježíšově smrti se setkáváme s mužem, o kterém Matouš napsal, že také patřil k Ježíšovým učedníkům. Přestože je o Josefovi z Arimatie v Bibli jen jedna zmínka, já ho obdivuji. Ale přečtěme si nejprve náš dnešní biblický text.
"Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.
Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel.
Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.
Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž." (Matouš 27,55-61)
Josef svým činem projevil velkou statečnost. Nám se možná jako statečný může jevit Petr, když v Getsemane usekl veleknězovu sluhovi ucho. Jenže, to bylo ještě v době, kdy Ježíš žil. Učedníci si mohli myslet, podobně jako Jidáš, že se bude bránit. Věřili, že na svou obranu použije svou zázračnou moc.
Jenže, Ježíš se nebránil. Dovolil, aby ho zatkli a Petrovi přikázal, aby svůj meč zase zastrčil do pochvy. V tom okamžiku jim došlo, že žádné zázraky nebudou. Jejich Mistr je zklamal. Zklamání bylo tak velké, že Matouš musí smutně konstatovat: "A tu ho všichni učedníci opustili a utekli." (Matouš 26,56)
Lidová moudrost říká, že "v nouzi poznáš přítele." Vzpomeňte si na příběh o marnotratném synovi. Dokud měl peníze, hodně peněz, bylo mnoho lidí, kteří se tvářili jako nejlepší přátelé. Když peníze došly, všichni tito přátelé se potichu vytratili, aby našli dalšího boháče, na kterém by zase mohli chvíli cizopasit.
Před šesti dny Ježíš přijel na oslátku do Jeruzaléma. Doprovázely ho jeho učedníci a také obrovský zástup lidí. Ulicemi Jeruzaléma se neslo volání: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" (Matouš 21,9) Zdálo se, že je to jen otázka několika hodin, kdy povstání svrhne římskou nadvládu a Ježíš usedne na trůn.
Uplynulo šest dnů. Nikdo nevolá "Hosanna!" Židovský král je mrtvý a lidé rychle zapomínají. Učedníci rychle hledají, kde by se schovali, aby zloba velekněží nepadla i na ně. Vypadá to, že Ježíšovo tělo pohřbí Římané v hromadném hrobě spolu se dvěma povstalci, kteří umírali, jeden po Ježíšově pravici a druhý po levici...
V této chvíli vystupuje z anonymity Josef z Arimatie. Nemůže počítat s tím, že by mu Ježíš pomohl nějakým zázrakem, kdyby se zloba vládce obrátila i proti němu. Když viděl Ježíšovo mrtvé tělo, neváhal ani chvíli a veřejně se přihlásil k Ježíši, přestože věděl, co vše v té chvíli riskuje.
Obdivuji takové lidi, jako byl Josef z Arimatie. Nepotřebují být na pódiu, ale když přijde jejich chvíle, udělají přesně to, co je třeba.
Pane, nauč mne slyšet Tvůj hlas a jednat podle toho, co mi řekneš.
