Dnes se budeme zabývat proměnou, kterou zažil apoštol Petr. Když Ježíš upozornil své učedníky, že ho opustí, Petr se dušoval, že on tedy ne. A opravdu to myslel vážně. Proto v Getsemane použil svůj meč.
Jenomže Ježíš se v té chvíli Petra nezastal a ani ho nepochválil. Naopak, spíše se zdálo, že jeho statečnost odsuzuje. V Petrovi se v té chvíli něco zlomilo. Z bojovníka se mění v diváka: Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti." Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"
Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!" (Matouš 26,66-69)
Všimli jste si? Petr se dívá. Sedí a nechápe. Najednou má pocit, že už není součástí Ježíšovy mise a tak se z něj stává divák. Možná bychom se měli ptát, proč vůbec Petr vstoupil do dvora veleknězova paláce. Co tam vlastně hledal? Matouš se o tom zmínil: "Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec." (Matouš 26,58)
Proč najednou taková viditelná změna? Kam se poděla Petrova odvaha a statečnost? Pro odpověď je třeba jít do minulosti. Už jsme o tom mluvili několikrát. Učedníci stále ještě nedokázali opustit židovskou představu o tom, proč vlastně přijde mesiáš. Stále se domnívali, že Ježíš použije svou zázračnou moc a osvobodí je od římské nadvlády.
Vzpomeňte si třeba prosbu, se kterou se na Ježíše obrátila matka Jakuba a Jana: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království."
Ježíš odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?"
Řekli mu: "Můžeme."
Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec."
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. (Matouš 20,20-24)
Všimli jste si? Učedníci jsou rozmrzelí. Proč? Protože Jakub a Jan touží po něčem, co je podle nich nesmysl? Vůbec ne. Ostatní učedníci se zlobí, protože mají pocit, že je Jakub a Jan chtějí obrat o něco, na co mají právo i oni. Věří, že Ježíš obnoví Davidovo království a oni se pak stanou jeho nejbližšími rádci a budou se tak podílet vládě.
Petr měl svou představu. Věřil, že už brzy budou Římané vyhnáni a v Jeruzalémě zasedne na trůn potomek krále Davida. Tento sen se mu zhroutil, když se Ježíš nechal zatknout. Podle Petra to byl projev jeho slabosti, kterou by si král nikdy nemohl dovolit. Uvěřil, že je to začátek Ježíšova konce. Teď už jen chtěl z povzdálí sledovat, jak to vše dopadne.
Jak jsem na tom já? Na čem je postavena má víra? Nemůže se mi stát totéž co Petrovi? Jak se z křesťana může stát divák. Je to prosté. Stačí, když ze svého výkladu udělám neměnné dogma. Protože, když se ukáže můj omyl, mohu prožít stejné zklamání jako Petr.
Pane, pomoz mi nacházet v mé víře to, co by se v budoucnosti mohlo stát příčinou podobného zklamání, jako prožil Petr. Nechci se stát divákem, který čeká konec. Naopak, chci aktivně očekávat Tvůj triumf.
