Ježíšova velikonoční hostina s učedníky probíhala podle zvyklostí. Pro učedníky to byly jedny z mnoha velikonocí, které prožili. Jedli beránka a vůbec si neuvědomovali, že je symbolem oběti, kterou jen o několik hodin později podstoupí jejich učitel.
Ježíš věděl, co ho čeká. Určitě se mu při večeři mnohokrát vybavil kříž, na kterém měl zemřít. Mohl znova mluvit o své smrti. Jenže věděl, že by to bylo zbytečné. Když se už velikonoční hod beránka chýlil ke konci, udělal Ježíš něco, co vybočovalo ze zaběhlé praxe: Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo."
Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce."
Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. (Matouš 26,26-30)
Bylo by zajímavé vědět, o čem učedníci přemýšleli, když z rukou svého Mistra přijímali nové symboly Božího království. Uvažovali o svých hříších? Toužili po jejich odpuštění? Nebo se spíše zabývali tím, že jako Židé patří k vyvolenému národu?
Dnešní text jsem vždy chápal jako vzpomínku na chvíli, kdy Ježíš se svými učedníky uzavírá novou smlouvu, díky které se i já mohu stát součástí "duchovního Izraele". Ale teprve nedávno jsem si uvědomil, že tu Ježíš přidává i něco navíc. Zve nás na nebeskou hostinu.
V Bibli je mnohokrát řeč o hostinách. David, ve svém známém 23.žalmu píše:
"Prostíráš mi stůl před zraky protivníků,
hlavu mi olejem potíráš,
kalich mi po okraj plníš.
Ano, dobrota a milosrdenství
provázet mě budou všemi dny mého žití.
Do Hospodinova domu
se budu vracet do nejdelších časů." (Žalm 23,5+6)
I zde na zemi můžeme prožít velkolepé hostiny. I dnes se někdy stoly prohýbají pod tíhou dobrot, ze kterých přechází zrak. Ale ta nebeská hostina bude v něčem jiná. Bude podobná hostině, kterou Ježíš prožil se svými učedníky krátce před svou mučednickou smrtí.
V čem bude ta podoba? Byl to Ježíš, kdo umyl nohy učedníkům. Byl to Ježíš, kdo obsluhoval na hodu beránka. On rozděloval chléb a posílal okolo stolu džbán s hroznovým moštem.
Až se jednou ocitneme na té nebeské hostině, bude to znovu Ježíš, kdo nás bude hostit. V tom je jeho velikost. Pozemští králové se nechávají obsluhovat, nebeský král obsluhuje své poddané. V tom je jeho velikost.
Pane, těším se na chvíli, kdy mi ve svém království podáš kousek chleba a kalich plný vína. V té chvíli budu vědět, že vše zlé je už za mnou. Budu mezi těmi, kdo přijali pozvání k věčnému životu. Škoda, že to nemůže být už dnes.
