Každý rok přibývají nové soutěže a ankety, na jejichž konci se z někoho stává nové hvězda – celebrita. Tisíce mladých lidí sní svůj sen o tom, že jim jednou bude tleskat sál plný jejich fanoušků. Není to nic nového.
Při hodnocení jednání farizeů a zákoníků Ježíš prohlásí: "...líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim Mistře. Vy však si nedávejte říkat Mistře, jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec; jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat Učiteli; váš učitel je jeden, Kristus.
Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Matouš 23,7-12)
Každému z nás dělá dobře, když nás někdo pochválí. Určitě se ani nezlobíme, když se v nějakém hodnocení ocitneme na předním místě. Ježíš nám ale ukazuje, že ani první místo v jakékoliv soutěži nás v jeho očích nedělá cennější.
Ježíš má jiná kritéria hodnocení, než my. Dovolím si připomenout kousek z Jeho kázání, které jsme už spolu rozebírali: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´" (Matouš 7,21-23)
Při čtení těchto slov mne až mrazí. Lidé, které jsme obdivovali, protože dokázali v Ježíšově jménu udělat neskutečné zázraky, najednou uslyší z jeho úst ta hrozná slova: "Já vás neznám!" Jak je to možné? Vždyť celý život dělali tak neskutečné věci – prorokovali, zbavovali lidi závislosti na zlu...
Ježíš se snažil lidem vysvětlit, že není důležité co děláme. Důležitější je s jakou to děláme pohnutkou. Protože teprve pohnutka dá mému jednání skutečnou hodnotu.
Farizeové a zákoníci nebyli jako pisatel 119.žalmu, který zpívá:
"Jak jsem si tvůj Zákon, Pane, zamiloval!
Přemýšlím a hloubám nad ním každý den." (Žalm 119,97)
Izraelští duchovní vůdcové přemýšleli a hloubali na Písmem. Podle Ježíše je k tomu vedla jejich touha po obdivu druhých. Toužili po tom, aby si časem získali skupinu obdivovatelů. Představovali si, jaké to jednou bude, až si založí svou duchovní školu, kde jim žáci budou říkat "Mistře".
Ježíš nás před podobnou motivací varuje. Vede nás k tomu, abychom se raději toužili stát žáky nebeského Mistra a dětmi nebeského Otce. Nakonec, Ježíš sám sestoupil z nebe na zem, aby nám svým příkladem ukázal, co je to podle Boha skutečná velikost. Není v titulech, není v postavení a není ani v bohatství. Jestliže toužím po ocenění nebes, měl bych přestat očekávat ocenění od druhých lidí. Skutečná velikost je v obyčejné službě.
Pane, děkuji za připomenutí této nebeské zásady. Pomoz mi, aby mou motivací nebyla touha po obdivu, ale láska k lidem.
Tvá láska ve mně.
