Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme

Do Mikulovické (Svaté) brány v Kadani byla vrácena socha Panny Marie, tzv. Černé Matky Boží. Jedná se o kopii pozdně gotické krásné plastiky. Den poté se dozvídám, že v Praze se na téma návratu sochy PM dohadují, i petice píší.

Roku 1738 byla Franzem Maxem Köllischem z Köllischheimu osazena do výklenku v průjezdu Mikulovické brány v Kadani, která směřuje k ojedinělému Františkánskému klášteru, pozdně gotická dřevěná socha Panny Marie s tmavou pletí, typ tzv. Černé Matky Boží.

Původně byla socha součástí Kalvárie v některém z kadaňských kostelů. A měnila barvu svého pláště.  Jednou byl modrý, poté červený. A pak černý, kdy v určitém období přibyla i černá barva na tváři. Socha navíc zřejmě přečkala požár, kdy byly zničeny ostatní sochy Kalvárie, a proto byla umisťována samostatně. Dnes je originál sochy ve sbírkách Oblastního muzea v Chomutově, kde se nacházejí i další vzácné sakrální památky. Kostely byly totiž v severních Čechách mnohdy doslova vybrakovány. Lecos se ale dochovalo a dnes je součástí muzejních sbírek či opět kostelů.

Sakrálních památek si dnes už vážíme hlavně jako kulturního dědictví, neumím si vlastně ani představit, že by tu někdo řešil, zda má kult Panny Marie představovat "útlak Habsburků", jak je prezentováno právě v případě Mariánského sloupu v Praze. Některým občanům jsou tedy spíš památky lhostejné, ale určitě tu nevzbuzují nějakou nevoli.

Takže kadaňští uvítali, že se socha do výklenku vrátila. Lidé přišli na slavnostní odhalení kopie sochy, kterou vytvořil restaurátor Petr Novotný, a její požehnání kadaňským farářem. Vnímají tento akt jako dobré znamení návratu hodnot.

Byla jsem též u toho, a stejně jako historika Lukáše Gavendu, který o památkách umí krásně vyprávět, mě potěšilo, když jsme uviděli znamení Ducha svatého. Nad hlavami nám po obřadu náhle proletěla velká holubice. Nálada našeho shromáždění byla velmi příjemná, mnozí z nás si sochu ještě i vyfotili, než byla upevněná mříž, která jí chrání. Jedná se přeci jen o veřejně přístupné místo, a mohlo by dojít k odcizení nebo poničení sochy. S tím máme bohužel u nás v severních Čechách své zkušenosti. I když se jedná o kopii, což málokdo pozná. Působí opravdu jak z období gotiky, posuďte sami. 

Cestou kadaňskými ulicemi mě zaujme i tento reliéf, o kterém se od Lukáše Gavendy dozvídám, že se jedná o motiv Korunování Panny Marie. Toto sousoší je barokní. Kadaň je celkově plná památek, krásně opravených, je radost se tudy procházet.

O zdejší bílé věži, která připomíná čepec bílých paní, jsem tu nedávno psala. Tedy o našem průvodu bílých paní ke kostelíku v Želině. Čas od času tu totiž vymýšlíme i akce neobvyklé. S divadelníky, kteří mají smysl pro živé příběhy. Prolíná se pak historie se současností. S nadějeplným výhledem do budoucna. Dnes to tak obzvlášť cítím.

Stejně bych ale i Staroměstskému náměstí přála návrat sochy Panny Marie. Vždyť je to krásný symbol Matky. K tomu ani nemusíme být tradičně věřící. Matka je hodnotou přeci pro každého. Snad tedy pražáci dostanou rozum.