Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr

Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka. 

Protože skutečný poutník, který se snaží nahlédnout do svého nitra, šlape potichu a bez streamování. Kochá se přírodními krásami taky sám za sebe a vlastně vůbec sám není, vždyť je součástí toho všeho.

Ráda si poslechnu vyprávění lidí, kteří šli oblíbenou pouť do Santiaga de Compostely. Bývá z nich cítit pokora k něčemu vyššímu, jedno, jak to pojmenujeme. Existuje to i tak.

Jenže dnes je v módě se točit, fotit, nahrávat, ukazovat svou tvář, emoce, nálady, rozpoložení a pot na čele. Možná se stáváme až otroky sociálních sítí. Zároveň nás toto sdílení přitahuje, možná abychom dodali puncu našemu jinak všednímu životu?

Onen novodobý alchymista a básník, který mi jednoho dne vstoupil do obýváku - obrazně řečeno, přes jakési sdílení na mobilu, mi nejdřív doslova mluvil z duše. Jak hovořil o krásách přírodních či našich velikánech, dokoce i o Učiteli národů, Janu Ámosu Komenském. Cílem poutníkovi cesty českou krajinou prý totiž je upozornit na problémy současných dětí, na jejich psychickou křehkost, doslova na panické ataky. 

Lze ale takto pomoci někomu jinému v nesnázích? Není to celé jen taková hra, show pro citlivé publikum, které má taky své bolístky? Když poutník postupně vyjmenovává snad všechny strasti světa, každý si své najde. A možná i nějakou tu korunku na účet dotyčného pošle, na toho našeho hrdinu, co jde tak neohroženě světem... neposlala jsem, protože je to zdravý mladý muž, může se snadno živit třeba "jen" rukama. Má vzdělání "všeobecné sestry", a to, že v předchozích zaměstnáních psychicky nevydržel, je jeho osobní úděl. Možná je přecitlivělý, takových lidí je víc, možná i v nesnázích, po rozchodu s partnerkou. Tady by měli pomoct přátelé.

Proč mu věnuju svůj čas? Zkouška mé empatie a zároveň zdravého kritického rozumu.

Lidé si přeci mnohdy přibarvují svůj příběh, aby zaujali publikum, našli spřízněné duše. A třeba i donátory.

Co mě na tom vadí? Že úplně neodhadnu míru skutečného zranění z dětství, které bývá za takovýmto chováním, oné frustrace ze "současnosti", řečech, jak "těžko" se tu žije. A využívání dramatického daru, i jisté výuky, dotyčný totiž prozradil, že se učil i u jedné kontroverzní známé osobnosti, která se zajímá též o alchymii. Daniel... víc už z tohoto příběhu netřeba prozrazovat.

Zajímá mě, jak funguje lidská psychika, čili způsoby našeho prožívání a chování. A že se v chování některých jedinců osvědčuje manipulace, je známá věc. Manipulace druhými, aby jednali v náš prospěch. Může to být už strategie z dětství, kdy rodiče nedali dost lásky a pozornosti.

Reálně pomoci se dá různými způsoby, nechme to na inteligenci světa (nás lidí). A jestli existuje nějaká vyšší spravedlnost...