Nejsem fanda sociálních sítí, neb jsou lehce zneužitelné.

S těmi faráři ale máte celkem pravdu. Bývalo to tak, že farář, který díky slibu mlčenlivosti, nemohl roztrubovat co se při zpovědi dověděl, sloužil často jako vrba k vypovídání se, nebo dokonce i pomohl radou .....

Farářů je dnes čím dál míň a psychických problémů čím dál víc.

Že by v tom byla jasná úměra ?

Tohle téma mě hodně zajímá, díky

Děkuji, nejsem tu často, a jsem jen snad trochu poučený laik, budu ráda, když se taky rozepíšete...

Spíše je to o umělém odchovu společnosti, která vsadila jen na vzdělání, a jedinou mantrou "nacpat" vše do dětí, tak že jim ani, 30 let vzdělávání pomalu nestačí. Navíc žijí v umělém prostředí škol, města, telefonů, internetu.

Vzdělání je jen jedna součást, druhá je výchova a přítomnost vzorů v rodině, a učení se rolí muže a ženy a dále generační komunikace, jež více "ukotví" jedince v životě.

Ta podstatná ingredience, je zde rodičovskými instinkty "potlačovaná", zvláště naše silně feminizovaná společnost. Je to vlastně nová epocha v evoluci člověka, dříve to byla hlava rodiny, kmene. Pak tu je i cesta tzv. lidských práv, jež se v poslední roky zvrhla na úkor společnosti a jejího existenčního a nadčasového smyslu, jež tu není jako kasička pro právě aktivní generaci, je garancí naší existence jak do minulosti, tak budoucnosti, kde se generace střídají jako ti svatí na orloji. Kde jsou indigové a další děti ... .

Vytvořili jsme silně solitérní a sobeckou společnost, generaci mileniálů, jež potřebuje silnou roli autority a vedení, na jedné straně a na druhé straně zase autonomnost.

To, co se v této společnosti silně potlačuje a přivedlo společnost na pokraj své existence, je tlak života, zvládání krizí, testování osobnosti, získávání zkušeností, jež bolí ... .

Ta v podstatě příměrem z uhlí vytvoří diamant, tedy z jedince osobnost s duší ... .

Společnosti chybí její 3. pilíř, a to duchovní, duševní, intelektuální elita, tak jak to bylo za dob mocnářství či 1. republiky. Zde je to životní zkušenosti a moudrost, jež žádná psychologie nenahradí ... . Pak ji chybí vnitřní generování rozvoje a vývoje. Jak to že dnes společnost nemá takové spolky, organizace jako byl třeba dříve Sokol, Orel, či všeobecně prospěšné spolky. Mnoho duševních osobností má za sebou drsný život a nic nedostala zadarmo ... . Zkrátka duch potřebuje jinou cestu a potravu :-) k rozvoji, kostel ani kněží, tituly to nejsou ... .

V tom s vámi můžu souhlasit, a asi jsem měla dodat, že mnohé se učíme až životní zkušeností - právě ono pochopení o lidech, jejich povahách a rozdílnosti - i když ani starší lidé nejsou automaticky moudří, to jen někteří, můžu-li tedy posoudit. Celkově je to složitější téma, jen jsem měla impuls jej zkusit nějak zjednodušeně popsat a vysloveně mě zajímala diskuse, kdo co k tomu dodá, upřesní, rozvine.

[...] Já vlastně ne a to jsem na světě už 59 let [...]

... divam se na tu fotku a neverim ....

To mě fotil můj manžel před pár lety a byl to takový šťastný okamžik :-) Nejsou vidět mé vrásky. Můžete si je domyslet.

Z meho pohledu a zkusenosti ze zivota v zapadni civilizaci mate naprostou pravdu. Vraceni do skolskych osonov nejakou formu vyuky o krestanstvi a jeho zasadach by mozna prispelo k zastaveni upadku moralky zde. Po staleti byli farari posledni instanci k reseni osobnich problemu i proto, ze znali ze zpovedi farniku mnoho tajemstvi a ty mohli pouzit ku prospechu pri zpovedi. Farari taky vedli evidenci o vsech ve svych farnostech, svatby, narozeni ditete a smrt farnika. Jejich role byla ve spolecnosti velmi dulezita a lide jim verili. V Rakousku se ve skolach vyucuje predmet krestanstvi, celni politicti predstavitele zapadnich mocnosti stale pripominaji Boha a Bibli. Psychologa nekdo navstivi jen parkrat v zivote s nejakym problemem, kdezto u farare byli verici pravidelne u zpovedi po bohosluzbach. Ostatne cela vyspela zapadni civilizace je postavena na krestanskych hodnotach. Na cem stoji vychodni evropska civilizace si kazdy doplni sam.. Moje babicka rakouskeho puvodu vzdy na tezke zivotni zkousky rikala: Es ist der Wille Gottes. Byla hluboce verici krestanka a i pres odporne chovani zbabelcu v r.45 nikdy neprestala verit v Boha.

Výuka křesťanství se už nevrátí, ač základy jsou obsažené v celé naší kultuře i výchově. Jsme zemí hlavně ateistů, nebo věřících v "něco", co pojmenováváme různě, jsou tu i příznivci právě východních nauk, a ty nejsou vůbec špatné, třeba budhismus učí o mysli a pomíjivosti, určitým způsobem můžou i východní nauky přinést něco dobrého, i kdyby jen to, že si člověk řekne, proč je tolik náboženství? A snad všechny se cítí být těmi "jedinými pravdivými", a ani v rámci jednoho náboženství se mnozí neschodnou (protestanti versus katolíci apod.). Morálka je samozřejmě důležitá, apel na morálku je součástí křesťanství, který má stálý smysl, zároveň ale žijeme v demokracii, kde vítězí ti, kteří přijdou s nějakou vizí, které uvěří jejich voliči. Tak se nám to tu míchá, pravice, levice, střed, to už je řeč o politice, která svým způsobem nahrazuje náboženství. A na pozadí je vždy člověk s jeho lepšími i horšími stránkami, kvalitami a nedostatky, chováním takovým či onakým. Proč jsme rozdílní a jak s tím žít, abychom se vzájemně nevybíjeli, toť otázka myslím právě pro psychologii, která by měla/mohla objasnit, co jsme to vlastně zač. :-) A přiblížit to nám všem, abychom lépe rozuměli jeden druhého a měli tím pádem pro sebe více porozumění. Než spory, hádky, boje. Takže jsem vlastně příznivec pozitivní nebo řekněme humanistické psychologie. S důvěrou v člověka. A otázkami, na které neznám odpovědi. Ani odborníci je neznají. A ani ti kněží, troufnu si říci, ti přeci hlavně něčemu uvěřili a to šíří dál. Mají-li takové zkušenosti, jak píšeš, tak jistě dobře, dnes ale nebývá jeden farář dlouhodobě na jednom místě, alespoň ne u nás tady na severu, co vím.

Pardon, palec měl být nahoru

Kněží mají také základní psychologické vzdělání, aby mohli rozeznat, kde mohou pomoci sami a kdy mají poslat k odborníkovi. Extrémní reálný příběh: Psychiatr a kněz Max Kašparů u jednoho člověka rozeznal akutní psychiatrickou diagnózu, a poslal ho s ní do nemocnice. Tam se divili, že pacient přišel se správně určenou diagnózou.

To ráda slyším. Zažila jsem několik kněží, jejich řeč při mši (omlouvám se, nebudu-li používat vždy odborné termíny, nejsem v žádné církvi), a někteří se na můj vkus příliš vraceli do minulosti či mluvili o nás všech jako o hříšnících, prý je v nás něco zhnilého, povídal jeden, v kostele, kde byla spousta lidí, které vůbec osobně nezná, i děti, byla to taková větší událost, a tohle označováni apriori za hříšníky nemusím. Na druhou stranu jsem zažila i velmi laskavého faráře, při řeči, kterou jsem mu z části připravila k pohřbu mého strýce, on to pronesl s citem, a dodal to potřebné, výzvu, abychom si vzájemně urovnali, co je třeba, že to byl opravdu silný zážitek. Takže s faráři to bude jako s lidmi v různých jiných profesích.