Najde Karolínka nový domov?

Už sedm let sleduji životní příběh jedné ženy, která se statečně potýká s nepřízní osudu. Nemá oporu ve své rodině, rozpadla se jí dvě manželství, zůstala sama s pěti dětmi. Hodně rozdává a taky musí žádat. Česká Lorna Byrne.

Jako kdyby byla mou sestrou, s níž se občas pohádám. Zkouším jí totiž čas od času mluvit do života, ale ona se nedá. Má své sny a vize a za nimi si jde. A když přijde rozčarování, olíže si rány a jde zas dál. Na jednu stranu jí obdivuji, na druhou stranu si říkám, že něco přeci dělá špatně. Když se jí nepovedla dvě manželství a skončily i další její vztahy. I když v životě ženy nejde přeci jen o to "udržet si chlapa". Máme přeci svou cenu, kterou by muž měl znát a kterou by měl ctít.

Karolínčin život mámy, které se říká samoživitelka, a měla by si najít jiného chlapa, jak pravil nedávno jeden lidovec, je plný zvratů. A stěhování z místa na místo, kde zrovna jí a její děti chtějí. Ten příběh je protkán její vírou a láskou. Píše o tom krásně na svém blogu, jaký má vztah k přírodě a lidem. Mluví o sobě jako o léčitelce.

Nejsem si jistá, nakolik to jsou její sny a iluze a nakolik je to vše skutečné. Taky je mi blízké magické myšlení, ale zároveň se pragmaticky držím nohama na zemi.

Je to zvláštní, jak něčí život na nás může působit, jak se jiný člověk dotýká něčeho v nás samých. Karolínka se snaží zušlechťovat místa, která trpí nezájmem lidí či dávnými skutky. Možná má její putování po různých místech této země opravdu hlubší smysl. Připadá mi jak česká Lorna Byrne, jen tu knížku jí zatím nikdo nevydal. Proč asi?

"Přeji si sdílet s lidmi přirozené přírodní způsoby léčení i obživy," říká a já jí držím palce. Aby našla konečně stálý domov. Místo, kde bude dobře jí i jejím dětem. Teď už má ve své péči jen tři, dvě už jsou dospělé a našly svůj domov jinde. 

Je to zvláštní, jaké existují životní příběhy. Ty skutečné, ne psané autory telenovel. Ten český Rodrigo, který se možná brzy objeví na scéně, asi nebude milionář. Spíš nějaký ten obyčejný chlap, který potřebuje ženu. Tak to v životě chodí, že on potřebuje ji a ona jeho. Začnou spolu žít a třeba jim to vyjde.

Zpovzdálí budu dál sledovat dál ten příběh, jak se vyvine. A občas si zavoláme nebo napíšeme. Nemůžu a ani nechci žít její život. Zároveň nedovedu být lhostejná k příběhu jedné z mých sester.