Jak jsem svítila na cestu udatnému rytíři

Konstelační výcvik. Skupina osmi statečných. Muži i ženy různých profesí. Rozliční i typově a přesto nás něco spojuje. Snaha něco změnit. Zlepšit nejen svůj vlastní život, ale i životy dalších lidí. Jsme totiž jedním celkem.

Mám čerstvou zkušenost s konstelacemi, která není první, ani poslední. Celé to má svůj vývoj, můj zájem o psychologii a umění. Opět se tak setkávám s mystikou "všedního dne". Hledám teď slova pro vyjádření a předání čerstvé zkušenosti.

Podíváme-li se na výklad pojmu konstelace na wiki, tak je zde popsáno srozumitelně, o co se jedná. Metoda ponejvíce slouží k žádoucí změně v rodinných vztazích. Naše skupina se pod vedením zkušeného a laskavého lektora Vojty F. dostává nejen k aktuálnímu rodinnému tématu jednoho z nás, ale i k širším tématům společenským. A to mě hodně zajímá.

Všechny nás ovlivňuje atmosféra ve společnosti. Nežijeme ve vzduchoprázdnu. Takže i když náš vlastní život je naplněn kvalitními mezilidskými vztahy a prací, která nám dává smysl, i nás těší, tak se setkáváme s mnohým, co se nám nelíbí. Máme přitom nejdřív touhu, a poté i vůli něco konkrétního změnit.

Záměr je přitom velmi důležitý. Umět jej konkretizovat. A pak za svým záměrem jít. Mentálně i prakticky. To mentální předchází praktickými krokům. Nejdřív se pro něco rozhodneme, nejsme samozřemě ale jediní. V realitě se posléze projeví záměry těch, kteří jsou silnější.

Může se podařit realizovat i záměry zdánlivě obtížné. Záleží přitom samozřejmě nejen na naší vůli, jsou tu mocné vlivy, které působí v realitě života. Můžeme využít archetypy. Jsou v nás všech obsaženy. Známe přeci všichni pohádky. A různé vzorové situace z různých náboženství.

Existují i další nauky. Ne vše je nám samozřejmě známé a jasné. Z výsledků jedné konstelace se však - a to je pro mě osobně hodně povzbudivé - dozvídáme, že my lidé v Čechách máme blízko k základním a určujícícm principům života, k řádu, který zde funguje. Teď nemluvím o společenském řádu, ten je nějak momentálně historicky nastavený, ale o řádu "věcí všech". Fungování světa. Jsme blízko, i když v naší společnosti často pociťujeme blbou náladu. Jako bychom byli vnitřně moudří a znalí. Ale chovali se jinak. Mluvili hloupě. Nevyužívali vše, co v sobě máme.

To, co se nám nelíbí ve fungování společnosti, můžeme měnit. Důležité je, aby muž našel svou sílu a odhodlání, aby v sobě kultivoval rytíře. Aristokracie ducha. I když oficiálně už šlechtu a krále u nás nemáme, tak elity potřebujeme. A tyto skutečné elity se mají formovat a zušlechťovat. Slunce, které vyživuje tuto planetu - Zemi,dává energii tomuto konání. Planeta Země nám dává vše potřebné. Slunce a Země jsou Otcem a Matkou, a jsou nám velmi nápomocné. Zároveň jsou rovnocenné, obracejme se oběma směry. Tak vnímám jednu z našich konstelací, kdy jsem si právě to zářivé Slunce zahrála. Nezapomenutelné.

Jsem za to moc ráda, že jsem poslechla svůj vnitřní hlas, který mě k výuce konstelačního umění vedl. Bohatě mi tedy teď stačí být účastníkem, objevovat možnosti, být v určitý čas na určitém místě.

A ještě jeden obrázek pražský, když jsem vystoupila z tramvaje, a šla rozzářenou ulicí. Překonala jsem určitý strach z tajemných hlubin (co vše se skrývá v našem nevědomí). Každé koleje někam vedou.

Nštěstí mám už určitou zkušenost s konstelacemi jak rodinnými, tak i těmi společenskými. Před časem jsem na Vyšehradě zažila konstelaci na jedno z témat z naší historie, a hodně to na mě zapůsobilo. Těšila jsem se z toho, co je možné. Když se sejdou vnímaví lidé, kteří nemyslí apriori jen na sebe, ale mají snahu o nápravu věcí v širším kontextu. Nejspíš to tedy není až tak naše vůle, nábožensky založený člověk by to nazval jinak, a ani takovému výkladu se nebráním. Vždyť kdo jsem "já"? Malinkaté zrnko vesmírného prachu.

Po dnu pražském mě čeká den klášterecký. Taky plný slunce. Než se rozprší a pak zas slunce zpoza mraků vykoukne. Další den plný života. Fotím, mluvím, píšu, dýchám, žiju.